Experimentální filosofie vs. analytická filosofie: Nesmiřitelní rivalové nebo možní spojenci?

BYSTROŇOVÁ, Monika. Experimentální filosofie vs. analytická filosofie: Nesmiřitelní rivalové nebo možní spojenci? In Hradecké filozofické dny: Experimentální metody a evoluční modely ve filozofii, Hradec Králové, 6.-7. října 2016. 2016.

Základní údaje

• Originální název: Experimentální filosofie vs. analytická filosofie: Nesmiřitelní rivalové nebo možní spojenci?
• Název anglicky: Experimental philosophy v. analytic philosophy: Implacable rivals or possible allies?
• Autoři: BYSTROŇOVÁ, Monika (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Hradecké filozofické dny: Experimentální metody a evoluční modely ve filozofii, Hradec Králové, 6.-7. října 2016, 2016.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/16:00091180
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: experimentální filosofie; analytická filosofie; intuitivní elitismus
• Klíčová slova anglicky: experimental philosophy; analytic philosophy; intuitive elitism
• Štítky: rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Před zhruba patnácti lety se ve filosofii objevil nový směr, který dodnes mnohé zvedá ze židle. Řeč je o experimentální filosofii. Kdo se s ní setkal, nejspíš narazil i na její nepřehlédnutelný symbol – hořící křeslo – představující křeslo analytických filosofů, kteří dělají tzv. armchair philosophy, tedy promýšlí své teorie „z křesla“, jen s pomocí svých intuic. Tedy už ze samotného symbolu, ale i například z Manifestu experimentální filosofie, je cítit jakési vyhranění se vůči analytické filosofii. Není proto možná překvapením, že mezi odpůrci jsou hojně zastoupeni právě analytičtí filosofové. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že tyto dva tábory jsou naprosto nesmiřitelné a jen se navzájem kritizují. Není však možné, že některá kritika z pera analytických filosofů, snášející se na hlavy experimentálních filosofů, je způsobena nedostatečnou znalostí? Můžeme vůbec mluvit o experimentální filosofii jako o jednolitém směru? Kolik je experimentálních filosofií? A je nutné, aby zapalování pomyslného křesla skutečně představovalo nějakou hrozbu pro analytické filosofy? Je experimentální filosofie opravdu tak velkým nepřítelem analytické filosofie, který jí nemá co nabídnout? Cílem příspěvku bude ukázat, že experimentální filosofie je velmi rozmanitý projekt a že kritika experimentální filosofie se (ve většině případů) ve skutečnosti týká jen malé, avšak nejhlučnější skupinky. Představím několik možných rozdělení experimentální filosofie, na nichž identifikuji rozdílné skupiny, které se liší jak cíli, tak i metodologií. Tím odpovím na otázku „Kolik je experimentálních filosofií?“ Následně poukážu na to, že přeci jen existuje skupina experimentálních filosofů, která může představovat spojence analytických filosofů. Tím odpovím na otázku „Je experimentální filosofie opravdu tak velkým nepřítelem analytické filosofie, který jí nemá co nabídnout?“

Anotace anglicky

Fifteen years ago, a new philosophical movement emerged, that drives many people mad till today. I am talking about experimental philosophy. Who is familiar with it, probably came across her unmistakable symbol - the burning chair – which represents analytic philosopher’s chair who do so called “armchair philosophy”, which means that they develops their theories using only their own intuitions. So, from the symbol alone, but also, for example, from the Experimental Philosophy Manifesto, is to feel some kind of crystallization of the relation to analytic philosophy. Therefore, it is not perhaps surprising that the opponents are extensively represented by analytic philosophers. At first glance, it may seem that these two camps are absolutely irreconcilable and just criticize each other. Isn’t it possible that some criticism of experimental philosophers by analytic philosophers is caused by insufficient knowledge? Can we even talk about experimental philosophy as it is a monolithic movement? How many experimental philosophies there are? Is it necessary to believe that burning armchairs are a threat to analytic philosophers? Is experimental philosophy really such huge enemy to analytic philosophy, who has nothing to offer? The aim of my paper is to show that experimental philosophy is very diverse project, and that criticism of experimental philosophy (in most cases) actually applies to a small but very loud group. I will introduce several potential branches of experimental philosophy, identify different groups, which differ both objectives and methodologies. By that I will answer the question “How many experimental philosophies are there?” Then, I will point out that there actually exists a group of experimental philosophers who can be allies with analytic philosophers. By that I will answer the question “Is experimental philosophy really such huge enemy to analytic philosophy, who has nothing to offer?”

Návaznosti

• MUNI/A/0991/2015, interní kód MU: Název: Perspektivy a výzvy filozofických zkoumání

Investor: Masarykova univerzita, Perspektivy a výzvy filozofických zkoumání, DO R. 2020_Kategorie A - Specifický výzkum - Studentské výzkumné projekty