J 2016

Imagem da Lisboa pós-colonial em Memória de Elefante de António Lobo Antunes

ŠPÁNKOVÁ, Silvie

Základní údaje

Originální název

Imagem da Lisboa pós-colonial em Memória de Elefante de António Lobo Antunes

Název česky

Obraz postkoloniálního Lisabonu v románu Memória de Elefante Antónia Loba Antunese

Název anglicky

Image of postcolonial Lisbon in Elephants Memory by António Lobo Antunes

Autoři

ŠPÁNKOVÁ, Silvie (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Études romanes de Brno, Brno, Masarykova univerzita, 2016, 1803-7399

Další údaje

Jazyk

portugalština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

Písemnictví, masmedia, audiovize

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14210/16:00091389

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

obraz města; heterotopie

Klíčová slova anglicky

urban images; heterotopy

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 29. 3. 2017 17:03, Mgr. Vendula Hromádková

Anotace

V originále

O artigo tem por objetivo detetar as imagens urbanas presentes no romance Memória de Elefante (1979) de António Lobo Antunes. Propomos uma análise baseada em dois modos de representacao que poderiam ser definidos como uma “cidade real” (imagens da cidade “visível”, situada na época pós-colonial) e uma “cidade imaginária” (imagens da cidade que é lida como um cruzamento de mitos e de vários tipos de discurso). A “cidade real”, para além de se referir a alguns lugares existentes em Lisboa, contém um elemento especial – o hospital psiquiátrico – que pode ser percebido como uma heterotopia (pós-colonial). Por outro lado, a “cidade imaginária”, relacionada com a passagem noturna pelo espaco urbano – a demanda simbólica do eu e do Outro, revela as imagens míticas e cruzamentos textuais que enriquecem o imaginário pós-colonial da capital portuguesa.

Česky

Článek rozebírá obraz města v románu Memória de Elefante (1979) portugalského spisovatele Antónia Loba Antunese. Analýza se zakládá na mytokritickém přístupu: zobrazení města je sledováno v modu "skutečnosti" (obrazy "viditelného" města v postkoloniálním období) a v modu "imaginárna" (město je chápano jako soubor mýtů a různých diskurzů). "Skutečné" město se vztahuje k místům reálně existujícím v Lisabonu, přičemž jeho součástí jsou specifické "postkoloniální" heterotopie (zejména psychiatrická léčebna), zatímco "imaginární" město, spjaté s nočním průchodem (symbolickým hledáním sebe sama a Druhého), oživuje mytické obrazy.