The marking the end of direct speech in Late Latin

MIKULOVÁ, Jana. The marking the end of direct speech in Late Latin. Graeco-Latina Brunensia. Brno: Masarykova univerzita, 2016, roč. 21, č. 2, s. 169-182. ISSN 1803-7402. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.5817/GLB2016-2-13.

Základní údaje

• Originální název: The marking the end of direct speech in Late Latin
• Název česky: Označování konce přímé řeči v pozdní latině
• Autoři: MIKULOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Graeco-Latina Brunensia, Brno, Masarykova univerzita, 2016, 1803-7402.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60202 Specific languages
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Marking the end of direct speech in Late Latin
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/16:00092043
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Doi: http://dx.doi.org/10.5817/GLB2016-2-13
• Klíčová slova česky: pozdní latina; přímá řeč; citace; částice; gramatikalizace
• Klíčová slova anglicky: Late Latin; direct speech; quotation; particles; grammaticalization
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

The present paper examines the marking of the end of direct speech in five selected Late Latin texts. It shows that a range of strategies is employed in the texts, among which the use of particles, pronouns and participle constructions was analysed in greater detail. Although the end of direct speech tends to be signalled, none of the means can be viewed as becoming a routinized marker of the end of direct speech in Late Latin as the most frequent one – the particle et "and" – has been found to appear only in 19 % of instances in the examined texts. When an expression was seemingly used in a routine fashion, its higher occurrence was limited to one or two texts and attributed in the present analysis to the style of the author. The most frequent expressions (the particles et and -que "and", demonstrative and relative pronouns) identified do not carry any specific meaning with respect to direct speech, but rather fulfil the function of cohesive devices. The end of direct speech thus seems to be treated as a mere boundary in the discourse, lacking any specific marking in Late Latin.

Anotace česky

Článek se zabývá strategiemi, které jsou používány pro označení konce konce přímé řeči v pěti vybraných pozdně latinských textech. Podrobněji zkoumá tři z nich - částice, zájmena a participiální konstrukce. Třebaže je patrná tendence konec přímé řeči označovat, nedochází k standardizaci některého z výrazů. I částice et "a", která se používá nejčastěji, se vyskytuje jen v 19% všech případů. Některé výrazy se používají rutinně pouze zdánlivě, protože jejich vyšší výskyt je omezen na jeden nebo dva texty a lze ho pokládat za rys autorova stylu. Nejčastější výrazy (částice et a -que "and", ukazovací a vztažná zájmena) nemají specifický význam ve vztahu k přímé řeči, ale fungují jako prostředek textové koheze. Konec přímé řeči tedy není vyznačen žádným specifickým signálem, ale chová se jako jakýkoliv jiný textový předěl.