„Nejstarší nejvíc nes’“ : Stáří Shakespearova krále Leara v českých obrozeneckých překladech

KRAJNÍK, Filip. „Nejstarší nejvíc nes’“ : Stáří Shakespearova krále Leara v českých obrozeneckých překladech. Slavica Wratislaviensia. Wroclaw: Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 2016, CLXIII, č. 1, s. 449-462. ISSN 0137-1150.

Základní údaje

• Originální název: „Nejstarší nejvíc nes’“ : Stáří Shakespearova krále Leara v českých obrozeneckých překladech
• Název anglicky: “The oldest hath borne most” : The Old Age of Shakespeare’s King Lear in Czech Translations from the 18th and 19th Centuries
• Autoři: KRAJNÍK, Filip (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Slavica Wratislaviensia, Wroclaw, Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 2016, 0137-1150.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60206 Specific literatures
• Stát vydavatele: Polsko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/16:00092260
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova anglicky: William Shakespeare; King Lear; translation; Czech National Revival; Prokop Šedivý; Josef Kajetán Tyl; Ladislav Čelakovský
• Štítky: rivok

Anotace

Řada kritiků upozornila na význam motivu stáří v Shakespearově Králi Learovi, zejména pak stáří titulní postavy hry. Králův věk ve hře slouží jako mocný dramaturgický prostředek, jakési prizma, skrze něž diváci nahlížejí nejen na Learův charakter, ale rovněž na skutky ostatních postav a převážnou část děje hry. Při sledování hry je obecenstvo neustále upomínáno na Learův věk, a to jak přímo, v promluvách ostatních postav, tak nepřímo, prostřednictvím řady fyzických detailů. Dalo by se říci, že králův věk je zakomponován na všech úrovních dramatu a stává se jeho hlavním dějovým impulsem. Král Lear je jednou z prvních Shakespearových her, které byly přeloženy do češtiny, a o jeho převod pro české publikum se pokusila řada dramatiků. Tato esej se zaměřuje na tři rané překlady Krále Leara do češtiny: překlad Prokopa Šedivého (1792), Josefa Kajetána Tyla (1835) a Ladislava Čelakovského (1856). Zatímco poslední jmenovaná verze je prvním "skutečným" překladem do češtiny, který vychází z nezkrácené verze Shakespearova originálu, předchozí dva překlady jsou spíše volnějšími adaptacemi, jež téměř jistě vycházejí z německých jevištních úprav a pozměňují zásadní části příběhu a opomíjejí celé scény a promluvy (či dokonce postavy). Dokonce i nejranější čeští překladatelé si byli dramaturgického významu motivu stáří v původní hře překvapivě vědomi a navzdory (místy) drastickým úpravám se jej ve svých verzích snažili zachovat v co možná největší míře. Na různých místech těchto textů však můžeme pozorovat, že i s tímto vědomím překladatelé občas zápasili s řadou nuancí originálů a ne vždy se jim podařilo zachovat komplexnost dramatické postavy či situace. Toho dosáhl až Ladislav Čelakovský, jehož text z poloviny 19. stol. byl prvním, který reprezentoval Shakespearova krále Leara jak po formální, tak motivické stránce.

Anotace anglicky

Critics have noted the importance of the motif of old age in Shakespeare’s King Lear, chiefly the old age of the play’s title character. The King’s age serves in the play as a powerful dramaturgical device, a prism through which the audience sees Lear’s character, other characters’ deeds, and most of the play’s action. When watching the play, the audience is constantly reminded of Lear’s age, both directly, through the characters’ speeches, and indirectly, through a number of physical details. It could be said that the King’s age is employed at all possible levels of the drama, becoming the main impulse for the development of the plot. King Lear is one of the first plays by Shakespeare to be translated into Czech, and various dramatists attempted to localise it for Czech audiences. The present paper examines three early translations of King Lear into Czech: by Prokop Šedivý (1792), Josef Kajetán Tyl (1835), and Ladislav Čelakovský (1856). While the last mentioned version is the first “true” translation of the play into Czech, using Shakespeare’s unabridged English original as the source text, the two earlier translations are rather loose adaptations, based on German stage versions, altering significant portions of the story and cutting entire scenes and speeches (or even characters). Even the earliest Czech translators were apparently aware of the dramaturgical importance of the motif in the original and, in spite of the (sometimes) drastic alterations, tried to preserve it as much as possible. Nevertheless, in various passages from the Czech versions, we may observe that even with this knowledge, the translators at times struggled with a number of nuances in the original, not always being able to preserve the complexity of a character or dramatic situation. This was only achieved by Ladislav Čelakovský, whose mid-19th century text was the first to represent Shakespeare’s King Lear, both in terms of form and, of course, in terms of the motifs of the original.

Návaznosti

• MUNI/A/1143/2015, interní kód MU: Název: Profilace výzkumných zaměření v anglofonní lingvistické a literární vědě (Akronym: VZALL)

Investor: Masarykova univerzita, Profilace výzkumných zaměření v anglofonní lingvistické a literární vědě, DO R. 2020_Kategorie A - Specifický výzkum - Studentské výzkumné projekty