2017
Mezinárodní smlouva jako možný perspektivní nástroj další evropské integrace
TÝČ, Vladimír a David SEHNÁLEKZákladní údaje
Originální název
Mezinárodní smlouva jako možný perspektivní nástroj další evropské integrace
Název anglicky
International Treaty as a Potential and Perspective Mechanism of European Integration
Autoři
Vydání
Právník, AV ČR, Ústav státu a práva, 2017, 0231-6625
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50501 Law
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14220/17:00096250
Organizační jednotka
Právnická fakulta
Klíčová slova česky
Evropská integrace; Subsidiární smlouvy; Mezinárodní smlouva; Pravomoci Evropské unie; Smlouva o stabilitě koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii; Dohoda o jednotném patentovém soudu;
Klíčová slova anglicky
European Integration; Subsidiary Agreements; Competences of the European Union; International Treaty; Treaty on Stability Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union; Agreement on a Unified Patent Court.
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 14. 7. 2020 11:35, Mgr. Petra Georgala
V originále
Článek se zabývá otázkou možností dalšího vývoje EU. Zkoumány jsou zřizovacími smlouvami předvídané možnosti dalšího postupu v integraci využitelné ať už částí členských států, nebo všemi z nich. Hlavní pozornost je ale věnována užší integraci zajišťované tzv. subsidiárními smlouvami. Těmi jsou chápány mezinárodní smlouvy uzavírané členskými státy EU mimo rámec jejích pravomocí, a tedy i právo EU. Toto řešení má řadu nesporných výhod. Mimo rámec pravomocí EU je možné smlouvu uzavřít o jakékoliv otázce společného zájmu. Prostřednictvím subsidiárních smluv lze flexibilně reagovat na nové potřeby bez nutnosti komplikovaných změn zřizovacích smluv. Tento postup řeší též problém demokratického deficitu větším zapojením národních parlamentů a překonává i některé politické problémy spojené s rozšiřováním pravomocí EU na úkor členských států. V druhé části článku jsou zkoumány Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a Dohoda o jednotném patentovém soudu. Obě jsou příkladem užší integrace mimo vlastní strukturu Evropské unie a jejího práva. Zároveň jsou ale ukázkou postupu problematického, zejména z pohledu kompetenčního a institucionálním propojením s EU. Autoři naopak preferují řešení prostřednictvím mezinárodních smluv, které s EU nebudou nijak propojeny.
Anglicky
The article is focused on various possibilities of further development of the EU as they are predicted by the EU Founding Treaties. Main attention is dedicated to so called subsidiary agreements which are concluded by member states of the EU outside the scope of the EU’s competence. These agreements are thus source of international law. This solution has a number of indisputable advantages. Outside the scope of EU competence, it is possible to conclude an agreement on any issue of common interest. Through subsidiary agreements the member states may flexibly respond to new needs without the necessity of complicated changes of Founding Treaties. This method also solves the problem of democratic deficit by greater involvement of national parliaments and it also overcomes some political problems which always occur should the EU powers be expanded. In the second part of the article the Treaty on Stability, Coordination and Governance in the Economic and Monetary Union and the Agreement on a Unified Patent Court are closely analyzed. Both the treaties are examples of closer integration among member states basically out of the structure of the EU and its law. At the same time, however, they are an problematic example since they both more or less have some institutional links with the EU or interfere with its competences. On the contrary, both authors prefer a solution where international treaties have no link to EU whatsoever.