Princeps a maiestas populi Romani za principátu

MELOUNOVÁ, Markéta. Princeps a maiestas populi Romani za principátu. In Klokner, Tomáš; Rybár, Lukáš. Bibliotheca Alexandrina III. 1. vyd. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Katedra všeobecných dejín, 2016, s. 134-161. ISBN 978-80-8127-171-7.

Základní údaje

• Originální název: Princeps a maiestas populi Romani za principátu
• Název anglicky: Princeps and the Maiestas Populi Romani in the Principate
• Autoři: MELOUNOVÁ, Markéta (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 1. vyd. Bratislava, Bibliotheca Alexandrina III, od s. 134-161, 28 s. 2016.
• Nakladatel: Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Katedra všeobecných dejín

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 60101 History
• Stát vydavatele: Slovensko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/16:00093914
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-8127-171-7
• Klíčová slova česky: Augustus; domus Augusta; crimen maiestatis; iniuria; principát
• Klíčová slova anglicky: Augustus; domus Augusta; crimen maiestatis; iniuria; Principate
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Článek se zabývá možnými změnami konceptu maiestas římského státu v období principátu s ohledem na nový konstituční prvek, jímž byl císař. Článek se soustředí na problematiku ochrany osoby císaře a jeho blízkých. Je neoddiskutovatelné, že císař byl chráněn zákonem jako držitel úředních pravomocí (anebo když právě magistraturu zastával); není ovšem jasné, zda se ochrana týkala také jeho neúřední činnosti (osobní urážky) a jestli tato skutečnost vedla k "redefinici" zločinu v rámci zákona. Autorka článku zastává názor, že závažnější revize zákona o urážce majestátu ve smyslu specifické ochrany principa by byla považována za silně monarchickou a nekonzistentní s Augustovou politikou, a navíc ani nebyla nutná. Doložené případy ukazují, že je obtížné říci, jestli kdy existovalo něco jako osobní urážka císaře, protože v jeho osobě se prolínala sféra soukromá a veřejná. "Dobří" stejně jako "špatní" císaři měli tendenci stíhat případy, kde slova nebyla daleko od činů, a protože neexistovala pravidla ohledně toho, kdo se může stát císařem (a bylo mnoho těch, kdo mohli vystoupit s takovým nárokem), záleželo na konkrétní politické situaci a citlivosti císaře a jeho věrných, co bude interpretováno jako hrozba pro stát a jeho hlavního představitele. Co se týče císařské rodiny, můžeme říci, že blízký vztah k císaři pro ochranu podle zákona o urážce majestátu nejméně do konce 1. století nestačil (později jsou svědectví pramenů nedostatečná). Členové císařské rodiny byly pod ochranou zákona stejným způsobem jako císař: museli zastávat úřady nebo jim musely být uděleny pocty a/nebo pravomoci senátem (lidem; zpravidla na zásah císaře).

Anotace anglicky

The article discusses the issue of possible changes of the concept of maiestas of the Roman state under the Principate, with respect to the new constitutional element, the emperor. It focuses on the problem of protection of the person of the emperor and his relatives. It is undisputable that he was protected by the law as a holder of magisterial powers (or when he held a magistracy); it is, however, not, if the protection concerned also his non-official actions (personal offences) and if this led to a "redefining" of the crime by the law. In the article, the author argues that a serious revision of the law of treason in the direction of specific protection of the princeps would have been considered strongly monarchical and not consistent with Augustus’ policy, and that it was unnecessary, too. The extant cases indicate that it is difficult to say if something like a personal offence to the emperor ever existed, since the private and the public intersected in his person. “Good” and “bad” emperors alike tended to try cases where words were not far from deeds and since there were no rules as to who can become an emperor (and there were many who could stand out with a claim), it depended on specific political situation and sensibility of the ruler and his supporters what will be interpreted as a threat to the state and its main representative. As to the imperial family, we can say that close relationship to the emperor did not suffice for the protection under the law of maiestas at least until the end of the 1st century (after that, relevant testimonies of sources are scant). The members of imperial family were under the protection of the law in the same way the emperor was: they had to take on magistracies or the honours and/or rights could be bestowed upon them by the senate (people; usually by the intervention of the emperor).