V originále
Recidivující aftózní stomatitida (RAS) je jedním z nejčastějších onemocnění sliznice dutiny ústní, které se projevuje tvorbou bolestivých erozí až ulcerací. Diagnostika RAS je založena na anamnestických údajích a klinickém vzhledu lézí; neexistují žádné laboratorní testy k potvrzení diagnózy. Léčba tohoto onemocnění je pouze symptomatická a málo efektivní. Etiopatogeneze RAS dosud není známa, v literatuře je ale popsána řada rizikových faktorů, které ke vzniku a rozvoji onemocnění mohou přispívat. Kromě lokálního traumatu, potravinových alergenů, mikrobiální dysbiózy, infekčních agens, nutričních faktorů (deficitu vitaminu B12, železa a kyseliny listové), stresu a hormonálních změn, hraje roli i imunologický profil pacienta a také genetické predispozice jedince k této multifaktoriální chorobě. Vliv dědičnosti na vznik, resp. rozvoj onemocnění byl již dříve potvrzen studiemi dvojčat a rodin. Aktuálně jsou publikovány genetické asociační studie zabývající se variabilitou vybraných genů u pacientů s RAS ve srovnání se zdravými kontrolami (tzv. studie kontrol a případů) v různých populacích. Za kandidátní jsou považovány zejména ty geny, které souvisejí s funkcí imunitního systému, s reakcí organismu na oxidační stres, s metabolismem tkání sliznic, vitaminů a minerálních látek. Cílem těchto analýz bylo nalezení rizikových nebo naopak protektivních variant, a to v genech interleukinů-1 (IL) a antagonisty jejich receptoru (IL-1RN), IL-4, IL-6, IL-10, tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFalfa), NODlike receptoru 3 (NLRP3), Toll-like receptoru 4 (TLR4), E- a L-selektinů (SELE), angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), v genu pro středomořskou horečku (MEFV), serotoninový transportér (SLC6A4), matrix metaloproteinázu 9 (MMP9), metylentetrahydrofolát reduktázu (MTHFR) a syntázu oxidu dusnatého 2 (NOS2), které mohou v kontextu dalších faktorů ovlivňovat náchylnost jedince k rozvoji onemocnění. Závěr: V předloženém přehledovém článku jsou shrnuty a diskutovány závěry těchto genetických asociačních studií. Je pravděpodobné, že výzkum RAS na molekulární úrovni by mohl vést k alespoň částečnému pochopení etiopatogeneze tohoto onemocnění, a tím ke zlepšení prevence, diagnostiky a léčby postižených pacientů.
Anglicky
Recurrent aphthous stomatitis (RAS), one of the most common diseases of the oral mucosa, is characterized by the formation of painful oral erosions or even ulcers. RAS diagnosis is based on anamnestical data and appearance of lesions; no laboratory tests to confirm the diagnosis are available. Treatment of this condition is only symptomatic and less effective. The disease etiopathogenesis is unknown, but risk factors associated with the origin and development of the disease have been described in the literature. Besides local trauma, food allergens, oral microbial dysbiosis, infectious agents,nutritious factors (deficiency of B12 vitamin, iron, and folic acid), stress and hormonal changes, the immunological profile of the patient and his/her genetic predispositions to this multifactorial disease play a role. The effect of heredity on the disease origin and development was previously confirmed by studies of twins and families. Genetic variability of the selected genes in patients with RAS compared with healthy controls (case-control study) conducted in different populations have been published. The main candidates for RAS are the genes associated with the immune system, response of the organism to oxidative stress, metabolism of mucosal tissues, vitamins, and minerals. The aim of these studies was to find risk, or on the contrary protective, gene variants in the interleukin- 1 (IL) and its receptor antagonist (IL-1RN), IL-4, IL-6, IL-10, tumor necrosis factor alpha (TNFalpha), NOD-like receptor 3 (NLRP3), Toll-like receptor 4 (TLR4), E- and L-selectin (SELE), angiotensin converting enzym (ACE), gene for Mediterranean fever (MEFV), serotonin transporter (SLC6A4), matrix metalloproteinase 9 (MMP9), methylenetetrahydrofolate reductase (MTHFR) and nitric oxide syntase 2 (NOS2), which may together with other factors influence the individual susceptibility to the disease development. In the present review, we summarize and discuss findings of genetic association studies. Conclusion: We assume that further research into RAS on the molecular level may lead to better understanding of this disease etiopathogenesis and improve prevention, diagnosis and treatment of the affected patients.