J 2017

Ošetření zlomeniny zubu čepovce u starších pacientů metodou kompresní osteosyntézy a přední transartikulární stabilizací

KOČIŠ, Ján, Martin KELBL, Radek VESELÝ a Tomáš KOČIŠ

Základní údaje

Originální název

Ošetření zlomeniny zubu čepovce u starších pacientů metodou kompresní osteosyntézy a přední transartikulární stabilizací

Název anglicky

Management of Odontoid Fractures with Compression Screw and Anterior Transarticular Screw Fixation in Elderly Patients

Autoři

KOČIŠ, Ján (703 Slovensko, garant, domácí), Martin KELBL (203 Česká republika, domácí), Radek VESELÝ (203 Česká republika, domácí) a Tomáš KOČIŠ (703 Slovensko, domácí)

Vydání

Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Čechoslovaca, Praha, Galén, 2017, 0001-5415

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30211 Orthopaedics

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Impakt faktor

Impact factor: 0.645

Kód RIV

RIV/00216224:14110/17:00098280

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

UT WoS

000397352100005

Klíčová slova anglicky

dens axis; upper cervical spine fracture; elderly; triple screw technique; anterior transarticular C1/2 stabilization

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 18. 3. 2018 22:52, Soňa Böhmová

Anotace

ORIG EN

V originále

Abstrakt. Cíle studie Pro ošetření zlomenin zubu čepovce u starých pacientů je preferován zadní přístup z obavy ze selhání přední osteosyntézy. Zadní přístup je však spojen z vyšším výskytem komplikací. Přední transartikulární stabilizace C1/2 (ATS ) přidaná ke kompresní osteosyntéze zubu čepovce zlepšuje stabilitu osteosyntézy. Materiál a metody. V období od 2009 do 2015 jsme přijali s diagnózou zlomeniny zubu čepovce typu III dle AO 13 pacientů starších 65 let. U 8 pacientů se jednalo o kombinaci zlomeniny zubu čepovce a stabilní zlomeniny atlasu. V souboru bylo 13 žen ve věku od 67 do 90 let s věkovým průměrem 82,3 let. Všechny pacientky byly přijaty bez neurologického postižení. Zlomeninu zubu čepovce jsme ošetřili předním přístupem. Po zavedení šroubu do zubu čepovce jsme přidali další dva šrouby zavedené z baze C2 divergentně přes klouby C1/2 k posílení stability. Pacienty jsme sledovali po 6 týdnech, 3, 6 a 12 měsících. Kostní zhojení bylo prokázáno pomocí CT vyšetření. Výskedky. U žádného z 13 pacientů jsme nezaznamenali komplikaci v průběhu operace. U jedné pacientky došlo k selhání stabilizace v časném pooperačním období. Byla nutná reoperace z předního přístupu stejnou metodou. U jedenácti pacientů bylo konstatováno kostní zhojení od 6 do 12 měsíců. U dvou pacientů jsme konstatovali pseudoartrózu bez klinických následků. Nezaznamenali jsme neurologické zhoršení nebo úmrtí pacientů v sledovaném období do 6 měsíců od ošetření. Diskuze. V případě operačného řešení zlomenin zubu čepovce u starých pacientů je preferován zadní přístup a transartikulární stabilizace C1/2 se sublaminární kličkou. Tento postup je považován za jistější z obavy ze selhání osteosynzézy z předního přístupu. Příčinou selhání je vytržení šroubu přes přední stěnu baze dentu při osteoporóze. Přední přístup je však považován za šetrnější. Metoda ATS zlepšuje stabilitu osteosyntézy pouze kompresní osteosyntézou, a tím dává možnost ošetřit zlomeninu zubu čepovce předním přístupem. Závěr. ATS je metodou, která zvyšuje stabilitu kompresní osteosyntézy při ošetření zlomenin zubu čepovce u starých pacientů.

Anglicky

ABSTRACT PURPOSE OF THE STUDY In the management of dens axis fractures in patients older than 65 years of age the posterior approach is preferred due to osteoporosis and the risk of a failure of anterior osteosynthesis. The posterior approach, however, is associated with a higher incidence of complications. A combination of anterior transarticular fixation of C1/2 (ATS) with compression osteosynthesis of dens axis significantly increases the stability of osteosynthesis. MATERIAL AND METHODS In the period from 2009 to 2015 our hospital admitted 13 patients older than 65 years of age with a diagnosed type III dens axis fracture based on AO classification. 8 patients sustained a dens axis fracture combined with a stable atlas fracture. The cohort consisted of 13 women aged 67 to 90 years, with the mean age of 82.3 years. None of the female patients were affected neurologically. The dens axis fracture was treated by anterior approach. Once the screw was inserted in the dens axis, two more screws were added, the entrance points of those screws were medial and lateral to the odontoid screw and direction was divergently via C1/2 joints in order to reinforce stability. The patients were monitored at 6-week, 3-, 6- and 12-month follow-ups. Bone healing was confirmed by CT scan. RESULTS No complications were recorded during the surgery in any of the 13 patients. In one female patient the stabilization failed in the early postoperative period. A reoperation from anterior approach with the use of the same method was necessary. In eleven patients bone healing occurred after 6 to 12 months. In two patients pseudoarthrosis was formed with no clinical symptoms. No neurological deterioration or a patient s death was reported in the monitored period within 12 months after the treatment. DISCUSSION Where dens axis fractures in elderly patients are managed operatively, the posterior approach and transarticular fixation of C1/2 with sublaminar loop are preferred. This procedure is considered more reliable, owing to the fears of a failure of osteosynthesis by anterior approach. The most frequent cause of a failure is the pulling out of the screw through the anterior wall of dens axis base in patients with osteoporosis. Concurrently, the anterior approach is regarded as more considerate. The ATS fixation increases stability compared to isolated compression osteosynthesis, which makes it possible to manage the dens axis fractures by a more considerate anterior approach. CONCLUSIONS The ATS is a method that increases stability of compression osteosynthesis in managing dens axis in elderly patients.