J 2017

Tektonické porušení neogénu jižní části karpatské předhlubně v okolí Hevlína

OTÁHALOVÁ, Marie a Rostislav MELICHAR

Základní údaje

Originální název

Tektonické porušení neogénu jižní části karpatské předhlubně v okolí Hevlína

Název anglicky

Tectonics of Neogenous rocks from the Southern part of Carpathian Foredeep in the Hevlín surroundings

Autoři

OTÁHALOVÁ, Marie (203 Česká republika, garant, domácí) a Rostislav MELICHAR (203 Česká republika, domácí)

Vydání

Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, Brno, Masarykova univerzita, 2017, 1212-6209

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

10500 1.5. Earth and related environmental sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Kód RIV

RIV/00216224:14310/17:00099075

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta

DOI

Klíčová slova česky

tektonika; neogén; karpatská předhlubeň; pokles; paleonapjatostní analýza

Klíčová slova anglicky

tectonics; Neogene; Carpathian Foredeep; normal fault; paleostress analysis

Štítky

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 12. 4. 2018 11:51, Ing. Nicole Zrilić

Anotace

ORIG EN

V originále

V dané lokalitě na Mikulovsku byla rozpoznána deformační zóna s hustou sítí malých zlomů v neogením jílu v Karpatské předhlubni. Zlomy jsou nápadné od S-J, se směrem SZ-JV a směrem sklonu V-SV. Byly nalezeny dva systémy rýhování na zlomových plochách. Starší z nich se ponořilo pod střední úhly, zatímco mladší je téměř subhorizontální. Odpovídající starší fáze má orientaci sigma1 273/69, sigma2 98/21 a sigma3 7/2 (mi = -0,61) a mladší fáze má orientaci sigma1 333/43, sigma2 70/7 a sigma3 167/46 (mi = -0,31). Orientace s mladší fází se neshoduje s Andersonovou teorií a může být snad vysvětlena reakcemi na pohyby na zlomech v podloží.

Anglicky

In the locality Hevlín, deformation zone with a dense network of small faults was recognized in Neogene clay of the Carpathian Foredeep. Faults are striking in N–S to NW–SE direction and dipping from E to NE. Two systems of striae were found on fault surfaces. The older one is plunging under medium-sized angles, while the younger is almost sub-horizontal. Corresponding older stress phase has orientation sigma1 273°/69°, sigma2 98°/21° and sigma3 7°/2° (mu = –0.61), and younger sigma1 333°/43°, sigma2 70°/7° and sigma3 167°/46° (mu = –0.31). These orientations do not match Anderson‘s theory of fracturing and could be perhaps explained by permeating of movements on some fault in the bedrock.