Negating Collective Amnesia by Fixing Whiteness: Tacit Memorization and (un)seamless flashback of the Czech Memorials to Porrajmos

SHMIDT, Victoria. Negating Collective Amnesia by Fixing Whiteness: Tacit Memorization and (un)seamless flashback of the Czech Memorials to Porrajmos. In Materialities of Postcolonial Memory. 2017.

Základní údaje

• Originální název: Negating Collective Amnesia by Fixing Whiteness: Tacit Memorization and (un)seamless flashback of the Czech Memorials to Porrajmos
• Název česky: Negace kolektivní amnézie přes fixaci bělosti: Nevyslovené vzpomínky a (ne)jednolitý návrat do minulostí českých památníků vůči Porajmosu
• Autoři: SHMIDT, Victoria (643 Rusko, garant, domácí).
• Vydání: Materialities of Postcolonial Memory, 2017.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 50403 Social topics
• Stát vydavatele: Nizozemské království
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: program konference (page 3/6)
• Kód RIV: RIV/00216224:14410/17:00095415
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• Klíčová slova česky: bělost; Porajmos; Romové kolektivní paměť; negace
• Klíčová slova anglicky: whiteness; Porrajmos; Roma collective memory; negation

Anotace

Targeted to practicing collective memory about the Romani genocide during the WWII, the Czech monuments in Hodonin at Kunshtat, Mirovici, the memorial in Lety, the exhibition in the Museum of Romani culture, Brno, provide particular range of messages to non-Roma audience as those who neglect the duty to remember. Emphasizing the symbols of the Romani sedentarization and adopting the clichés of empathetic history of Holocaust, these memorials miss the potentials of historicizing Porrajmos as the grounds for ensuring epistemic justice to the Romani people. The recent notorious stories about disrespectful attitude to these memorials from the side of local authorities whose behavior was publically compared with the socialist policy of collective amnesia have deepened the pattern of historicizing the Romani people as those who were the victims of two authoritative regimes, fascism and socialism. In line with Bhaskarian multilevel notion of negation, I deconstruct these messages as a real negation, tacit and unconscious, but powerfully determines the process of replacing visible white supremacy of outright Nazi racism by invisible whiteness of liberal racism which accompanies the Czech-Romani relationship since the interwar period until nowadays. In order to map the options for elaborating transformative and radical negations of whiteness as a key pillar of segregation against the Romani people, I trace the interconnection between two master narratives shaping the Czech concept of whiteness, the negation of germanness, and racial suspicion against the Romani as the treat to health of the nation. The long-term tradition of academic communities and public to legitimize the surveillance under the Romani people by opposing the Czech, humanistic, approach to German (either imperial or Nazi) inhuman arbitrariness is explored in terms of historical continuities between the interwar, the Protectorate, and socialist periods. This historical intervention introduces the new frames for the spaces of memory with particular focus on the reflections of diverse practices of surveillance under the Romani people as cross-cutting theme for disclosing whiteness.

Anotace česky

Za účelem praktikování kolektivní paměti o genocidě proti Romům za druhé světové války, české památníky v Hodoníně u Kunštátu a v Letech, expozice v Museu Romské kultury v Brně, podporují určitý souhrn poslání ne-romskému publiku jako tomu, jemuž se nemusí vzdát povinností pamatovat. Soustředěnost na symboliku sedenterizaci Romů a akceptování klišé empatických dějin Holocaustu vede k tomu, že tyto památníky přijdou o možnost historizaci Porajmosu jako základu určování epistemologické spravedlnosti vůči Romům. Nedávné skandální známé případy nezdvořilého přístupu k těmto památníkům ze strany politiků čí chování vůči Porajmosu se často srovnává se socialistickou politikou kolektivní amnézie, a toto srovnání vyztužuje ztotožnění dvou autoritativních režimů, nacistického a socialistického. V souhlasu s mnohoúrovňovým pojmem negace od Bhaskara, dekonstruuje tato poslaní jako reálná, bezeslovná a neuvědomující ale jako dost mocné determinanty procesu vytlačení viditelná bílé nadvlády otevřeného nacistického rasismu tou neviditelnou bělotou liberálního rasismu která doprovodí česko-romské vztahy od meziválečného období do dnes. Za účelem zmapovat možnosti přetvoření reálné negace do transformativní a radikální negace běloty jako základního pilíře segregace proti Romům, můj příspěvek navazuje jedno z velkých metavyprávění, o negaci německosti, na druhé, o ohrožování zdraví českého národu romskou nákazou. Dlouhodobá snaha českého akademického prostředí a laické veřejnosti legitimizovat sledování Romů tím, že česká politika je opakem německé (z různých období) nelidské zacházení s Romy až do politiky na vyhlazování Romů, je středem ve vysvětlení toho, jakou souvislost mají politiky vůči Romům za meziválečné, válečné a povalečné období. Moje historická intervence uvádí i nové přístupy k rámování prostoru kolektivní paměti s fokusem na reflexi různých praxí sledování a monitorování Romů jako základ pochopení běloty a její vlivu na současné praxe kolektivní paměti.

Návaznosti

• GA15-10625S, projekt VaV: Název: Diskurz a praxe péče o děti v českých zemích: segregace romských dětí a dětí s postižením od 19. století po současnost

Investor: Grantová agentura ČR, Diskurz a praxe péče o děti v českých zemích: segregace romských dětí a dětí s postižením od 19. století po současnost