2017
Historie stabilizace hrudního koše
MAŠEK, Michal a M. KITKAZákladní údaje
Originální název
Historie stabilizace hrudního koše
Název anglicky
History of thoracic stabilization
Autoři
MAŠEK, Michal (203 Česká republika, garant, domácí) a M. KITKA (703 Slovensko)
Vydání
Rozhledy v chirurgii, Praha, Chirurgie-Servis, 2017, 0035-9351
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
30212 Surgery
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14110/17:00099998
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
Klíčová slova česky
stabilizace hrudního koše; zevní fixace; ORIF; pneumatická dlaha; timing
Klíčová slova anglicky
stabilisation of the thorax; external fixation; ORIF; pneumatic internal fixation; timing
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 13. 5. 2020 14:30, Mgr. Tereza Miškechová
V originále
Autoři vyhledali v dostupné literatuře 220 sdělení, zabývajících se ošetřováním poranění hrudního koše. Vývoj metod od zevních fixací pokračoval k vnitřním fixacím sofistikovanými dlahami a šrouby. Současně došlo k přechodu od tzv. pneumatické vnitřní dlahy (umělá plicní ventilace) k metodám osteosyntézy (ORIF). Aktivní chirurgický přístup ke stabilizaci hrudního koše započal na začátku 20. století. Po 2. sv. válce nastává tzv. období první renesance se zavedením vnitřní osteosyntézy. Posledních deset let nazýváme obdobím druhé renesance. Nyní preferujeme aktivní časné komplexní chirurgické řešení s využitím implantátů, založených na principu stabilní osteosyntézy.
Anglicky
The authors found 220 reports focused on the treatment of chest trauma in available literature. From external fixations, the development of methods continued to internal fixations with sophisticated plates and screws. At the same time, the so-called pneumatic internal fixation (artificial lung ventilation) was abandoned for the benefit of osteosynthetic methods (ORIF). An active surgical approach to thoracic stabilization dates back to the beginning of the 20th century. After WWII the so-called period of the first renaissance began with the introduction of internal osteosynthesis. The period of the last ten years is called the second renaissance. Today, an active early complex surgical solution is preferred, which uses implants based on the principle of stable osteosynthesis.