J 2018

Cyklofosfamid v terapii idiopatických střevních zánětů – indikace a výsledky léčby

ZBOŘIL, Vladimír, Lucie PROKOPOVÁ, Karolina POREDSKÁ a Lenka KUČEROVÁ

Základní údaje

Originální název

Cyklofosfamid v terapii idiopatických střevních zánětů – indikace a výsledky léčby

Název anglicky

Cyclophosphamide in the treatment of inflammatory bowel disease - indication and treatment results

Autoři

ZBOŘIL, Vladimír (203 Česká republika, garant, domácí), Lucie PROKOPOVÁ (203 Česká republika, domácí), Karolina POREDSKÁ (203 Česká republika, domácí) a Lenka KUČEROVÁ (203 Česká republika, domácí)

Vydání

Farmakoterapie, Praha, Farmakon Press, 2018, 1801-1209

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30219 Gastroenterology and hepatology

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14110/18:00102963

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova anglicky

inflammatory bowel disease; Cyclophosphamide

Štítky

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 8. 6. 2018 15:59, Soňa Böhmová

Anotace

V originále

Léčba cyklofosfamidem může být efektivní u pacientů s idiopatickými střevními záněty a autoimunitními projevy představujícími kontraindikaci pokračování biologické terapie. Nežádoucí účinky léčby pulsy cyklofosfamidu nebyly v malém souboru pacientů registrovány. U testovaného souboru byly nápadné vyšší věkový průměr léčených, selhávání anti-TNF terapie a významný podíl extraintestinálních manifestací. Tato léčebná alternativa si zaslouží – při omezeném spektru imunosupresiv, která máme k dispozici – větší klinickou pozornost.

Anglicky

Therapy with Cyclophosphamide may be effective in patients with inflammatory bowel disease and autoimmune manifestations where continued biological therapy is contraindicated. Undesirable effects of Cyclophosphamide pulse therapy have not be recorded in a small patient sample. The tested sample had markedly higher mean age of treated patients, anti-TNF therapy failure rate and significant proportion of extraintestinal manifestations. This treatment alternative deserves - in view of the limited range of immunosuppressant agents at our disposal - to be paid more attention in the clinical setting.