J 2017

Freie Leute? Freizügigkeit von ehemaligen Leibeigenen in Österreich 1781-1848 (am Beispiel der Liechtensteinischen Herrschaft)

STOKLÁSKOVÁ, Zdeňka

Základní údaje

Originální název

Freie Leute? Freizügigkeit von ehemaligen Leibeigenen in Österreich 1781-1848 (am Beispiel der Liechtensteinischen Herrschaft)

Název česky

Svobodní lidé? Svoboda pohybu bývalých nevolníků v Rakousku 1781-1848 (na příkladu lichtenštenského panství)

Název anglicky

The people free? The freedom of movement of former serfs in Austria 1781-1848 (the example of the Liechtenstein domains)

Autoři

STOKLÁSKOVÁ, Zdeňka (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Studia historica Brunnensia, Brno, Masarykova univerzita, 2017, 1803-7429

Další údaje

Jazyk

němčina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60101 History

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14210/17:00101502

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

Liechtensteinové; Historie; Morava; Dolní Rakousy; Zrušení nevolnictví

Klíčová slova anglicky

Princely Hous Liechtenstein; History; Moravia; Lower Austria; Abolition of Serfdom
Změněno: 15. 4. 2019 12:27, Mgr. Monika Kellnerová

Anotace

V originále

Der Beitrag versucht die Antwort auf die Frage zu finden, in wieweit sich die Lage der Leibeigenen nach der Aufhebung der Leibeigenschaft änderte. Waren sie wirklich persönlich frei, wie dies in den Synthesen und Lehrbüchern tradiert wird? Auf dem Beispiel zwei Sonden in zwei Liechtensteinische Herrschaften, das südmährische Dominium Břeclav/Lundenburg und die niederösterreichische Herrschaft Wilfersdorf wird der Faktor der persönlichen Freiheit nach der Leibeigenschaftsaufhebung analysiert. Konnten ehemalige Leibeigene wirklich frei in andere Herrschaften oder ins Ausland umziehen? Die tiefe und enge Analyse zeigt, dass die persönliche Freiheit nicht bestand, und zwar bis zum Ende der Vormärzzeit, also bis zur Aufhebung der Untertänigkeit im Jahre 1848. Dieses Ergebnis ist im Widerspruch mit der tradierten Interpretierung. Die Aufhebung der Leibeigenschaft war unbestritten ein Schritt zur modernen Gesellschaft, aber ihre Realisierung beruhte nicht in der Aufhebung von Kontrollmechanismen, die überdies mit anderen ersetzt wurden, sondern im allmähligen Umbau des Rechtssystems. Ein nicht besonders bekannter Faktor dieser Zeit ist die Beschränkung der dominikalen Jurisdiktion, die der Kontrolle der Kreisämter unterstellt wurde. Eine neue Erscheinung brachte die Reformzeit doch: das gesetztlich verankertes Recht der ehemaligen Leibeigen, sich gegen die Herrschaftsmacht zu wehren.

Česky

Příspěvek se snaží nalézt odpověď na otázku, nakolik se změnilo postavení nevolníků po zrušení nevolnictví. Byli skutečně osobně svobodní, jak je dlouhodobě tradováno v syntézách a učebnicích? Na příkladu sondy do dvou liechtensteinských panství, jihomoravského dominia Břeclav/Lundenburg a dolnorakouského panství Wilfersdorf byla analyzován faktor osobní svobody pohybu po zrušení nevolnictví. Mohli se bývalí nevolníci skutečně volně stěhovat na jiná panství či do ciziny? Úzce vymezená analýza ukazuje že nikoliv, a to až do konce doby předbřeznové, tedy až do zrušení poddanství. Toto zjištění je v rozporu s tradovaným výkladem. Zrušení nevolnictví bylo bezesporu krokem k moderní společnosti, avšak její realizace nespočívala ve odstranění kontrolních mechanismů, jež byly ostatně nahrazeny jinými, nýbrž v postupné přestavbě právního systému. Nepříliš známým novým faktorem doby je omezení dominikální jurisdikce, jež byla postavena pod kontrolu krajských úřadů. Nový jev však reformní období přece přineslo: zákonně ukotvené právo bývalých nevolníků bránit se vrchnostenské moci.

Návaznosti

GB14-36521G, projekt VaV
Název: Centrum pro transdisciplinární výzkum kulturních fenoménů ve středoevropských dějinách: obraz, komunikace, jednání