Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe

RODOVÁ, Veronika a Jan SLAVÍK. Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe. Studia paedagogica. Brno: Masarykova univerzita, 2018, roč. 23, č. 3, s. 9-47. ISSN 1803-7437. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.5817/SP2018-3-2.

Základní údaje

Originální název

Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe

Název anglicky

Live pictures as a method in history instruction: Analytical generalisation of practice findings

Autoři

RODOVÁ, Veronika (203 Česká republika, domácí) a Jan SLAVÍK (203 Česká republika, garant)

Vydání

Studia paedagogica, Brno, Masarykova univerzita, 2018, 1803-7437

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50301 Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Kód RIV

RIV/00216224:14410/18:00105287

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

DOI

http://dx.doi.org/10.5817/SP2018-3-2

Klíčová slova česky

Didaktika dějepisu; didaktická kazuistika; živý obraz; analytická generalizace; replikace; instrumentalizace; scénování; exprese; autentifikace; evidence; protifaktové myšlení; fikční svět

Klíčová slova anglicky

didactics of history; didactic case study; live picture; analytical generalisation; replication; instrumentalisation; scenicisation; expression; authentification; evidence; contrafactual thinking; fictional world

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Autoři zkoumají využití dramatizační metody tzv. živých obrazů při výuce dějepisu. Přitom se zaměřují na obecnější problematiku utváření vztahů mezi subjektivní zkušeností žáka a obsahem vzdělávacího oboru prostřednictvím výukové metody. V tomto procesu se žákova zkušenost instrumentalizuje – obohacuje se oborovým poznáním. Jedná se o problematiku považovanou autory za „slepou skvrnu“ výzkumů výuky, pokud tyto výzkumy nedokáží sledovat tzv. relační změny, tj. změny spojené s procesem sémantizace poznatků v příslušném vzdělávacím oboru. K výkladu text využívá metodologický potenciál didaktické kazuistiky založené na Yinově pojetí analytické generalizace a replikace teoretických konstruktů. Hlavním cílem statě je replikovat teoretické konstrukty „scénování“, „exprese“, „fikční svět“, „způsob ověřování faktů“ a „protifaktové myšlení“, které pomáhají analyzovat a objasňovat, jak se v konkrétním učebním prostředí s pomocí metody živých obrazů instrumentalizuje žákovská zkušenost. Poznatky z analýzy vedly k návrhu rozšířeného pojetí Goodmanova teoretického konstruktu „exprese“, jež je diskutováno v závěru statě.

Anglicky

The authors explore the use of a drama method called live pictures in history lessons. They concentrate on a more general issue dealing with the constitution of a relationship between the pupil’s subjective experience and the discipline’s content through a teaching method. In that process the pupil’s experience is enriched by disciplinary knowledge and becomes instrumental. The authors consider this issue to be a “blind spot” in teaching research, as it does not pay enough attention to the so-called relational changes connected with the process of lexical expression of disciplinary knowledge. The text uses the methodological potential of didactic case studies based on Yin’s concept of analytical generalisation and replication of theoretical constructs. The main aim of the text is to replicate the theoretical constructs “scenicisation”, “expression”, “fictional world”, “a way of verifying facts” and “contrafactual thinking”, which help to analyse and explain how the pupil’s experience becomes instrumental by using the live pictures method in a particular learning environment. The findings of the analysis led to a proposal that Goodman’s theoretical construct “expression” should be extended as discussed at the end of the text.