2018
Die Vertreibung der Brünner Deutschen in Erinnerungen von Dušan Jeřábek, Milena Flodrová, Milan Uhde und Pavel Švanda. Ein Beitrag zum Umgang mit der Diskotinuität der Geschichte meiner Stadt.
MAREČEK, ZdeněkZákladní údaje
Originální název
Die Vertreibung der Brünner Deutschen in Erinnerungen von Dušan Jeřábek, Milena Flodrová, Milan Uhde und Pavel Švanda. Ein Beitrag zum Umgang mit der Diskotinuität der Geschichte meiner Stadt.
Název česky
Vyhnání brněnských Němců ve vzpomínkách Dušana Jeřábka, Mileny Flodrové, Milana Uhdeho a Pavla Švandy. Přístup k diskontinuitě v dějinách Brna
Název anglicky
The expusion of Brno Germans in the memories of Dušan Jeřábek, Milena Flodrová, Milan Uhde and Pavel Švanda. Access to discontinuity in the history of Brno
Autoři
Vydání
Regionale und korporative Identitäten und historische Diskontinuität, 2018
Další údaje
Typ výsledku
Vyžádané přednášky
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
česká literatura, odsun/vyhnání, Brno
Klíčová slova anglicky
Czech literature, expulsion, Brno
Změněno: 26. 4. 2019 12:52, Mgr. Monika Kellnerová
V originále
Der Beitrag geht der Frage nach, wie im Brünn der Jahre 2005 bis 2017 reflektiert wird, dass die Stadt bis 1918 zu 65% deutsch war und infolge des Holokaust und der Vetreibung der Deutschen einen tiefen Einschnitt in ihrer Geschichte erlebte. Das Große Brünn nahm nach 1918 bewusst das Image einer modernen, mehrheitlich tschechischen Stadt an. Nach 1945 wurde das Thema der Brünner Deutschen tabuisiert. Die Generation der im Titel genannten Brünner (geb. zwischen 1922 und 1936) wird hier mit der Generation von Ondřej Liška, Kateřina Tučková, Alexander Brummer und Michal Konečný verglichen (geb. zwischen 1977-1982), die sich um die Enttabuisierung des Brünner Todesmarsches und der Diskontinuität der Stadtgeschichte verdient gemacht hat. Vorgearbeitet haben hier allerdings schon Ota Filip (geb. 1930) und Jiří Kratochvil (geb. 1940). In Anlehnung an Andreas Huyssen und Aleida Assmann wird eine Erläuterung der aktuell in Brünn verlaufenden Revision der Erinnerungskultur versucht.
Česky
Příspěvek se zabývá otázkou, jak se v letech 2005-2017 reflektuje, že město až do roku 1918 bylo převážně německé a v důsledku holocaustu a vyhnání Němců došlo k výrazné diskontinuitě v jeho historii. Generace zmíněná v titulu (nar. 1922-1936) je srovnávána s generací Ondřeje Lišky, Kateřiny Tučkové, Alexandra Brummera a Michala Konečného (nar. mezi 1977-1982), která téma brněnského pochodu smrti odtabuizovala. V návaznosti na práce Andrease Huyssena a Aleidy Assmannové se příspěvek zamýšlí na proměnami kulturní paměti Brna.
Anglicky
The article explores the question of how Brno, from 2005 to 2017, reflects that the city was 65% German until 1918 and, as a result of the Holocaust and the devastation of the Germans, had a profound change in its history. The generation of Brno named in the title (born between 1922 and 1936) is compared here to the generation of Ondřej Liška, Kateřina Tučková, Alexander Brummer and Michal Konečný (born between 1977-1982), who deal with the de-tabooing of the Brno death march and has made the discontinuity of the city's history worthwhile. However, Ota Filip (born in 1930) and Jiří Kratochvil (born in 1940) already worked here. Following on from Andreas Huyssen and Aleida Assmann, an explanation is given of the revision of the culture of remembrance currently taking place in Brno