Příčina, diagnostika, klasifikace defektů nosu a historie rekonstrukce nosu

DVOŘÁK, Zdeněk, Michaela HEROUTOVÁ, SUKOP ANDREJ a Jiří VESELÝ. Příčina, diagnostika, klasifikace defektů nosu a historie rekonstrukce nosu. Otorinolaryngologie a foniatrie. Praha: Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, 2018, roč. 67, č. 4, s. 95-99. ISSN 1210-7867.

Základní údaje

Originální název

Příčina, diagnostika, klasifikace defektů nosu a historie rekonstrukce nosu

Název anglicky

The Etiology, Diagnostics, Nasal Defects Classification and History of Nasal Reconstruction

Autoři

DVOŘÁK, Zdeněk (203 Česká republika, garant, domácí), Michaela HEROUTOVÁ (703 Slovensko), SUKOP ANDREJ a Jiří VESELÝ (203 Česká republika)

Vydání

Otorinolaryngologie a foniatrie, Praha, Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, 2018, 1210-7867

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30212 Surgery

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14110/18:00106271

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova česky

Rekonstrukční chirurgie; získané nosní deformity; nosní chirurgie; klasifikace; historické aspekty

Klíčová slova anglicky

Reconstructive Surgery; Acquired nasal deformities; nasal surgery; Classification; Historical Aspects

Štítky

rivok

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Příčinou ztráty části nosu je nejčastěji onkologická resekce nebo úraz. Ostatní příčiny se vyskytují marginálně. Základem diagnostiky je přesné určení rozsahu defektu jednotlivých vrstev stěny nosu – výstelky, skeletu nosu a kožního krytu. Klasifikování defektu nosu pak předurčuje následný rozsah a operační taktiku rekonstrukce. Cílem rekonstrukce je dosáhnou dobrého funkčního a estetického výsledku. Evoluce rekonstrukce nosu sledovala 3 základní proudy – indickou plastiku z čela, italskou plastiku z paže a francouzskou techniku z tváře. Z uvedených metod se nejvíce osvědčil koncept rekonstrukce paramediánním lalokem z čela. Za zakladatele moderní rekonstrukce nosu lze považovat 3 americké chirurgy – Millarda, Burgeta a Menicka. Jejich práce z konce 20. století zásadně změnily koncept rekonstrukce nosu.

Anglicky

The most common cause of nose loss is an oncological resection or injury. Other causes occur marginally. The basis of diagnostics is exact determination of the extent of the defect of individual nasal layers - the internal lining, the nasal framework and the skin coverage. Classification of the nose defect determines the extent and surgical tactics of reconstruction. The goal of the reconstruction is to achieve a good functional and aesthetic result. The evolution of nose reconstruction has followed three basic streams - the Indian method of the forehead, the Italian method from the arm and the French method of the lateral cheek. From these methods, the concept of paramedian forehead flap reconstruction proved to be the most successful. Three American surgeons - Millard, Burget, and Menicka are considered to be the founders of the modern reconstruction of the nose. Their work at the end of the 20th century has fundamentally changed the concept of nasal reconstruction.