Provenienční výzkum jako cesta minulostí do budoucnosti

RUSINKO, Marcela. Provenienční výzkum jako cesta minulostí do budoucnosti. Prostor Zlín. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2019, roč. 2019, č. 1, s. 12-16. ISSN 1212-1398.

Základní údaje

• Originální název: Provenienční výzkum jako cesta minulostí do budoucnosti
• Název anglicky: A Provenance Research as a Journey from the Past to the Future
• Autoři: RUSINKO, Marcela (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Prostor Zlín, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2019, 1212-1398.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60401 Arts, Art history
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/19:00109238
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova anglicky: provenance research; Czech lands; art museums' collections; art collecting; art market; art museums' future strategies
• Štítky: rivok

Anotace

Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním globalizovaném virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Odkud pocházejí, jaká je jejich struktura? Co nám fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly? Jaké jsou stopy na ně navázané další historické paměti? Dokážeme je uchovat pro budoucnost? Dynamické a ne vždy zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na našem území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují tyto otázky do pozadí. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří větší či menší zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a opakovaně publikovaných a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá provenienční historie zcela neznámá, skryta často dokonce i před samotnými jejich správci, případně záměrně opomíjena. Otázka mapování historických pohybů uměleckých artefaktů je dnes přitom na mezinárodním poli mimořádně aktuální. V době, kdy se v zahraničí hovoří o navrácení koloniálních „kořistnických“ akvizic, či digitální provenienci děl, v našem prostředí patří tato problematika i v odborných kruzích ke stále velmi ignorovaným oblastem. Své role vyzrálého kompetentního strážce historické paměti spojené se spravovanými sbírkami, ale i udavatele kvalitativního a etického statutu quo vůči soukromému sektoru, se prozatím patřičně neujala ani veřejná muzea umění.

Anotace anglicky

The changing role of public art museums in today’s globalised virtual world has been gradually raising the question of their own essence. It indirectly calls for the return to their sources; the generation built on the funds of original and unique works of art. Where do they come from and what is their structure? What do the fragments of the artist’s private collections or lifetime references say about the era in which they were created? What are the traces of the other historical memories that are associated with them? Can we preserve them for the future? The property dynamically, yet not always entirely voluntarily, changed hands over the last century in the Czech Republic - the long, systematic socio-political pressure of “erasing” the links to the original owner of the valuable property, but in the interest of the contemporary art trade, they were put into the background. Although the quality core of most of today’s public collections, even after the wave of the restitution process was complete, create more or less the fractions of the originally private art collections; many well-known and repeatedly published and exhibited works remain paradoxically completely unknown even with their rich historical provenance of their origin, often hidden from their own managers, or perhaps they have been deliberately neglected. Today, the question of mapping the historical movements of artefacts is extremely important on the international art scene. At a time when the rest of the world is discussing the return of colonial “predatory” acquisitions, or the digital provenance of works, this issue still remains a highly ignored area in our professional circles. Its role as a mature, competent guardian of historical memory associated with the administration of collection, but also of the quotient of quality and ethical status quo towards the private sector, has not been adequately taken over by the public art museums.