Neurofyziologie emočních regulací a kůže

SVĚTLÁK, Miroslav. Neurofyziologie emočních regulací a kůže. In 6. Brněnský dermatologický den Antonína Trýba. 2018.

Základní údaje

• Originální název: Neurofyziologie emočních regulací a kůže
• Autoři: SVĚTLÁK, Miroslav.
• Vydání: 6. Brněnský dermatologický den Antonína Trýba, 2018.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta

Anotace

Onemocnění kůže, jako je například neurodermatitida, urtikaria, psoriáza, akné vulgaris, atd., mají ve své etiologii prokázaný významný podíl genetických, alergologických a imunologických faktorů, které k onemocnění daného jedince predisponují, onemocnění vyvolávají a také udržují. Důležitými precipitujícími a perpetujícími faktory ve smyslu vyvolání, udržování a zhoršování primárního onemocnění jsou také faktory psychické, které v mnoha případech (u každého jedince se spolupodílí jinak) etiologický model kožních onemocnění doplňují. Jejich modulace pak může představovat důležitou součást terapie v rámci psychosomatického přístupu v multidisciplinárním týmu. Odhlédneme-li od jedinečného příběhu každého člověka, a tedy i od jedinečného významu, který v jeho životě kožní onemocnění má, můžeme často pozorovat, že se kožní onemocnění rozvíjí a zhoršuje právě v době zvýšené psychosociální zátěže. V tomto období se také snižuje úspěch léčebného úsilí. Život je strastiplný pro každého z nás a je tedy nepravděpodobné, že by to, co zažíváme, představovalo podklad/příčinu specifických onemocnění. Je mnohem pravděpodobnější a výzkum i klinické zkušenosti toto dokládají, že mediátorem mezi událostmi a výslednou psychosociální zátěží, jejíž míra a intenzita představuje zmíněný precipitující a perpetující faktor onemocnění, je způsob, jakým pacienti regulují své emoce anebo jak interpretují svět a sebe v něm. Z tohoto úhlu pohledu pak lze strategie rozdělit na adaptivní, tedy zdraví podporující a neadaptivní. V kontextu chronických nebo opakujících se onemocnění, kde kauzální léčba chybí, je „léčba“ pomocí psychoterapie zcela zásadní. Paradoxně však nesměřujeme k vyléčení nemoci, psychoterapie neumí léčit somatické onemocnění, ale k pomoci pacientovi získat takové adaptivní strategie regulace emocí, které podporují zdraví na nejobecnější úrovni. Pacientovi ani lékaři nebereme jeho somatický koncept nemoci, ostatně jde o somatické onemocnění, ale k „soma“ přidáme také „psyché“. To však neuděláme v modu „buď, anebo“ ale v modu „a taky“.