Nasciturus: subjekt, nebo objekt právního vztahu?

VALC, Jakub. Nasciturus: subjekt, nebo objekt právního vztahu? In Weyrovy dny právní teorie 2019. 2019.

Základní údaje

Originální název

Nasciturus: subjekt, nebo objekt právního vztahu?

Název česky

Nasciturus: subjekt, nebo objekt právního vztahu?

Název anglicky

Nasciturus: subject or object of legal relationship?

Autoři

VALC, Jakub

Vydání

Weyrovy dny právní teorie 2019, 2019

---

Další údaje

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Klíčová slova česky

Nasciturus, právní status, osoba, náhradní mateřství

Klíčová slova anglicky

Nasciturus, legal status, person, surrogate motherhood

---

Anotace

V originále

V současné době stále probíhá na odborné úrovni diskuze v otázkách právního statusu nenarozeného dítěte, a to zejména ve vztahu k ochraně jeho fyzické integrity v důsledku provádění interrupcí či výzkumů na lidských embryonálních kmenových buňkách. Na druhou stranu není podle našeho názoru věnována dostatečná pozornost tomu, že je nutné rozlišovat mezi rovinou soukromoprávní a veřejnoprávní regulace. Zatímco v oblasti veřejného práva není nenarozené dítě de lege lata považováno za lidskou osobu, která je nositelem práva na život, v soukromoprávní rovině je tato problematika koncipována odlišným způsobem. Na základě právní fikce a vyvratitelné domněnky obsažené v § 25 nového občanského zákoníku je totiž nasciturus podmíněně považován za nositele právní osobnosti stejně jako již narozené lidské bytosti. Je proto zásadní otázkou, zda lze výslovně či mlčky aprobovat institut náhradního mateřství, který je v rozporu s tradičním odlišením osob a věcí v právním slova smyslu založen na ujednání mezi neplodným párem a náhradní matkou, ve kterém má nasciturus postavení pouhého předmětu smlouvy.

Česky

V současné době stále probíhá na odborné úrovni diskuze v otázkách právního statusu nenarozeného dítěte, a to zejména ve vztahu k ochraně jeho fyzické integrity v důsledku provádění interrupcí či výzkumů na lidských embryonálních kmenových buňkách. Na druhou stranu není podle našeho názoru věnována dostatečná pozornost tomu, že je nutné rozlišovat mezi rovinou soukromoprávní a veřejnoprávní regulace. Zatímco v oblasti veřejného práva není nenarozené dítě de lege lata považováno za lidskou osobu, která je nositelem práva na život, v soukromoprávní rovině je tato problematika koncipována odlišným způsobem. Na základě právní fikce a vyvratitelné domněnky obsažené v § 25 nového občanského zákoníku je totiž nasciturus podmíněně považován za nositele právní osobnosti stejně jako již narozené lidské bytosti. Je proto zásadní otázkou, zda lze výslovně či mlčky aprobovat institut náhradního mateřství, který je v rozporu s tradičním odlišením osob a věcí v právním slova smyslu založen na ujednání mezi neplodným párem a náhradní matkou, ve kterém má nasciturus postavení pouhého předmětu smlouvy.

Anglicky

Nowadays, there is always kept the expert discussion about the legal status of an unborn child, especially in relation to the protection of his physical integrity in the context with the performing of abortion or research on human embryonic stem cells. On the other hand, there is not paid enough attention to the need to distinguish between the private law and public regulation. While in the area of public law, an unborn child is de lege lata not considered to be a human person who is the bearer of the right to life, is this issue in the private law regulated in a different way. On the basis of the legal fiction and rebuttable presumption contained in § 25 of the new Civil Code, is nasciturus conditionally regarded as the holder of a legal personality as well as every born human being. It is therefore a fundamental question whether is the institute of surrogate motherhood contrary to the traditional distinction between persons and things in the legal sense of the word, when its based on an arrangement between a infertile couple and a surrogate mother, in which the nasciturus is merely an object of contract.