2019
Persona Revisited : Filling in the Gaps via the Original Script
ŠVACHOVÁ, RomanaZákladní údaje
Originální název
Persona Revisited : Filling in the Gaps via the Original Script
Název česky
Zpátky k Bergmanově Personě. Zaplňování mezer ve filmu čtením původního scénáře
Autoři
ŠVACHOVÁ, Romana (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Theatralia, Brno, Masarykova univerzita, 2019, 1803-845X
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60405 Studies on Film, Radio and Television
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14210/19:00110020
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
Ingmar Bergman; Persona; script; alternations; positioning; psychologizing
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 11. 5. 2020 15:18, Mgr. Zuzana Matulíková
V originále
In this article, I compare Bergman's original script of Persona with its final film version and discuss several differences between the two. I focus on three larger alternations, namely on omitting several of Elizabeth's replicas or transferring them to Alma as well as on a complete change of the ending scene. I speculate on how the dialogue and the scene would have changed the film if the director had not decided to modify or omit them, suggest possible reasons for such steps having been taken, and present arguments for how Bergman shifted to cinematic modernism and turned away from psychologizing during the process of making Persona. Furthermore, I breakdown and analyse the script version of the middle sequence of Persona, using positioning theory to uncover the motives behind Alma's and Elizabeth's verbal actions, and respectively the refusal of such action.
Česky
Článek se věnuje srovnání scénáře k Bergmanovu filmu Persona s jeho finální filmovou verzí. Pozornost je věnována především třem posunům většího rozsahu, konkrétně jde o vynechávky Elisabethiných replik, převedení takových replik na postavu Almy a o celkovou úpravu závěrečné sekvence filmu. Článek polemizuje o tom, jak by se vyznění filmu změnilo, kdyby se režisér nerozhodl diskutované scény oproti scénáři upravit, předkládá možné důvody, proč se tak stalo, a ilustruje, jak se Bergman v průběhu práce na Personě režijně odklonil od psychologizace a přiklonil se k filmovému modernismu. Článek dále za pomocí interpretační metody positioning podrobněji zkoumá vybraný dialog z filmu v jeho scénářové podobě a analyzuje motivy za verbálními projevy Almy a Elisabeth, respektive za odmítnutím takového sociálního úkonu.
Návaznosti
| MUNI/A/1260/2018, interní kód MU |
|