B 2019

Čeština Bedřicha Smetany. Analýza Smetanovy česky psané korespondence

RYCHNOVSKÁ, Lucie

Základní údaje

Originální název

Čeština Bedřicha Smetany. Analýza Smetanovy česky psané korespondence

Název anglicky

Bedřich Smetana’s Czech. Analysis of Smetana’s Correspondence Written in Czech

Vydání

1. vyd. Brno, 205 s. Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, č. 488, 2019

Nakladatel

Masarykova univerzita

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Odborná kniha

Obor

60202 Specific languages

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-80-210-9282-2

Štítky

Změněno: 11. 1. 2020 19:47, prof. Mgr. Pavel Kosek, Ph.D.

Anotace

V originále

Monografie se věnuje zkoumání češtiny Bedřicha Smetany (1824–1884). Tento významný hudební skladatel žil v období, které je v pracích o vývoji češtiny označováno jako obrozenské a poobrozenské, tedy v době, pro niž je z jazykového hlediska charakteristické nahrazení němčiny češtinou ve funkci vyšší komunikační variety a formování normy novodobého spisovného jazyka. V popředí zájmu publikace stojí především otázka, jak tuto normu zvládali doboví mluvčí, kteří byli vzdělaní, ale přitom s češtinou nebyli profesně svázáni (jako např. literáti či publicisté). Monografie prostřednictvím rozboru pravopisné, gramatické a doplňkově také lexikální stránky Smetanovy korespondence ukazuje, v čem je Smetanovo vyjadřování prototypické, v čem je naopak specifické, a současně se snaží přispět k poznání konstituujícího se spisovného jazyka 2. poloviny 19. století.

Anglicky

The monograph deals with the research of the composer Bedřich Smetana’s Czech. Smetana (1824–1884) lived in the period of time which is, in works on history of Czech language, referred to as revival or post-revival. From the linguistic perspective, this period is typical of replacement of German by Czech in the function of high communication variety and formation of modern standard language norm. The publication poses a question how contemporary speakers, who were educated but were not professionally involved in Czech language (as e. g. writers or journalists), mastered this norm. By the analysis of orthographical, grammatical and also complementarily of lexical aspects of Smetana’s correspondence, the monograph demonstrates how is Smetana’s expressing prototypical and in contrary extraordinary. The aim of the work is also to contribute to the knowledge of constitutive standard language of the second half of the 19th century.