Kritické gesto a záležitosti péče v souřadnicích ne/způsobilosti

SYNEK, Michal, Dana HRADCOVÁ, Radek CARBOCH a Dita JAHODOVÁ. Kritické gesto a záležitosti péče v souřadnicích ne/způsobilosti. Sociologický časopis. AV ČR, Sociologický ústav, 2019, roč. 55, č. 5, s. 587–614. ISSN 0038-0288. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.13060/00380288.2019.55.5.478.

Základní údaje

• Originální název: Kritické gesto a záležitosti péče v souřadnicích ne/způsobilosti
• Název anglicky: The Dis/ability Coordinates of the Critical Gesture and Matters of Care
• Autoři: SYNEK, Michal, Dana HRADCOVÁ, Radek CARBOCH a Dita JAHODOVÁ.
• Vydání: Sociologický časopis, AV ČR, Sociologický ústav, 2019, 0038-0288.

Další údaje

• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Impakt faktor: Impact factor: 0.412
• Doi: http://dx.doi.org/10.13060/00380288.2019.55.5.478
• UT WoS: 000498916200003
• Klíčová slova česky: kritické gesto, ne/způsobilost, postižení, stigma, péče
• Klíčová slova anglicky: critical gesture, dis/ability, impairment, stigma, care
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Kritika je považována za jeden z nejctihodnějších úkolů sociálních věd, a to zejména má-li vést k emancipaci lidí utlačovaných pro svou jinakost. Setkáváme se však i s kritikou kritiky coby zneschopňujícího nástroje, nahrazujícího zjevné činitele odhalené jako „fiktivní“ syntetickými objekty, které kritik sám považuje za „skutečnější“. Náš příspěvek chápe kritické gesto jako pragmatický prostředek sloužící k reorganizaci ne/způsobilostí. V první části vyznačujeme spolu s Josém, člověkem označeným za duševně nemocného, tři kritická gesta. Paranoidní vize tajného spolčení, naturalizující koncept nemoci i kritika stigmatu směřují k zásadnímu překreslení souřadnic ne/způsobilosti, jejich emancipační potenciál však maří komplikovaná provázanost objektů, které aktérům nabízejí jako náhradu jejich vlastních motivů. Josého snaha o zotavení tak závisí především na delikátním vyvažování kritiky a komponování. Podobá se tak opatrnému našlapování laických i profesionálních kritiků v poslední části textu, v níž se spolu s Hanušovými snažíme řešit problémy života s demencí. I když i zde má kritické gesto své nezastupitelné místo, v blízkém etnografickém setkání ve víru potíží jde spíše o společné formulování kritických záležitostí péče, při němž se zjevným i ne-zcela-zjevným činitelům přiznává jejich problematická působnost.

Anotace anglicky

Critique is one of the social sciences’ most respectable tasks, especially when its aim is to emancipate people oppressed for their otherness. However, there is also a critique of critique as a disabling tool, replacing the obvious actors revealed as ‘fictitious’ with synthetic objects that the critic herself deems more ‘factual’. This article understands the critical gesture as a pragmatic resource for re-organising the field of dis/abilities. In the first part of the article, we make three critical gestures together with José, a person identified as mentally ill. A paranoid vision of a secret conspiracy, a naturalising concept of disease, and the critique of stigma all seek to radically redraw the dis/ability coordinates, but their emancipatory potential is thwarted by the complex interconnectedness of their objects. José’s recovery thus ultimately hinges on a delicate balancing act combining critique and composing. In this sense, his effort resembles the careful treading of lay and professional critics in the last part of our text, in which we try to solve problems of living with dementia together with the Hanuš family. While the critical gesture has an essential role to play here as well, close ethnographic encounters are rather about jointly articulating the critical matters of care, wherein the problematic agencies of both obvious and not-so-obvious actors are acknowledged.