Krize právního konstitucionalismu a hledání alternativ

BAROŠ, Jiří. Krize právního konstitucionalismu a hledání alternativ. In Pavel Dufek a Jiří Baroš. Liberální demokracie v době krize. Perspektiva politické filosofie. 1. vyd. Praha – Brno: Sociologické nakladatelství – Masarykova univerzita, 2019, s. 93-115. Edice studie, sv. 136. ISBN 978-80-7419-277-7.

Základní údaje

• Originální název: Krize právního konstitucionalismu a hledání alternativ
• Název anglicky: The Crisis of Legal Constitutionalism and the Quest for Alternatives
• Autoři: BAROŠ, Jiří.
• Vydání: 1. vyd. Praha – Brno, Liberální demokracie v době krize. Perspektiva politické filosofie, od s. 93-115, 23 s. Edice studie, sv. 136, 2019.
• Nakladatel: Sociologické nakladatelství – Masarykova univerzita

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
• Obor: 50601 Political science
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• WWW: Info na stránkách nakladatele
• Organizační jednotka: Fakulta sociálních studií
• ISBN: 978-80-7419-277-7
• Klíčová slova česky: demokracie, demokratický konstitucionalismus, konstitucionalismus, liberalismus, moderní konstitucionalismus, politický konstitucionalismus, právní konstitucionalismus, ústavní demokracie
• Klíčová slova anglicky: constitutional democracy, constitutionalism, democracy, democratic constitutionalism, legal constitutionalism, liberalism, modern constitutionalism, political constitutionalism
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Ve čtvrté kapitole se Jiří Baroš zaměřuje na tezi, že za krizí liberální demokracie i jednotlivých liberálně-demokratických režimů stojí v prvé řadě excesivní důraz na právní dimenzi těchto politických režimů; terčem kritiky se tak stal tzv. právní konstitucionalismus (ve vztahu ke střední a východní Evropě viz Blokker 2014). Konstitucionalismus je vedle suverenity lidu standardně chápán jako jeden ze dvou zakládajících principů současných ústavních demokracií a lze se proto ptát, jaký je mezi těmito principy vztah – vzájemně se podmiňující, či spíše konfliktní? Do těchto debat lze předně situovat na jedné straně liberální zastánce konstitucionalistických hodnot a na straně druhé republikánské a demokratické proponenty prohlubování demokratické participace, kteří vypracovávají návrhy alternativ k dominantnímu modelu právního konstitucionalismu. Baroš v kapitole argumentuje, že kritizovaný právní konstitucionalismus je konceptuálně složitější uchopit, než se na první pohled jeho odpůrcům zdá – jak lze dokumentovat především na příkladu zahraničních odborných diskusí, právní konstitucionalismus je ve skutečnosti vnitřně diferencovaným proudem. Baroš pokračuje rozborem dvou hlavních alternativ, které se k modelu právního konstitucionalismu objevily a které kladou důraz jednak na nezbytnost politické participace (ta by se měla týkat i rozhodování o ústavních otázkách) a jednak na důležitost reprezentativních institucí: Zatímco politický konstitucionalismus navazující na republikánskou tradici politického myšlení představuje podle Baroše v jistém slova smyslu krok zpět směrem k režimu suverenity parlamentu, demokratický konstitucionalismus čerpající mimo jiné z radikálně-demokratické tradice stojí před výzvou konstrukce adekvátních institucionálních prostředků zajišťujících garantování lidských práv a dosahování společného dobra. Zároveň musí čelit hrozbě populismu, který v současné době zaplavil prostor liberálních demokracií.

Anotace anglicky

The fourth chapter by Jiří Baroš examines in detail the claim that the crisis of liberal democracy has been brought about by excessive preoccupation with the legal dimension of democracies; the main target of criticism has come to be known as legal constitutionalism. Beside popular sovereignty, constitutionalism is the other grounding principle of contemporary democracies, and the question naturally arises whether their relationship is one of mutual reinforcement or rather of conflict. Baroš argues that the much-criticised legal constitutionalism is in fact an internally diverse current, which puts the sweeping generalisations made by its detractors into stark relief. He then presents two main alternatives to legal constitutionalism, both of which share emphasis on more extensive political participation (including decisions on constitutional-level questions) and the importance of representative institutions. While political constitutionalism, drawing explicitly on republican political thought, ultimately amounts in Baroš’s eyes to a refurbished version of parliamentary sovereignty, democratic constitutionalism, indebted heavily to the radical democratic tradition, finds it difficult to resolve the problem of ensuring adequate guarantees for human rights and achieving the common good. Not least, it finds itself under the pressure of populism which has been spreading across liberal democracies.

Návaznosti

• GA16-13980S, projekt VaV: Název: Liberální demokracie v době krize

Investor: Grantová agentura ČR, Liberální demokracie v době krize