2019
Jupiter, Kristus, Chalífa. Obrazy mocných a zrození středověku (IV.–VIII. století)
FOLETTI, Ivan a Katharina MEINECKEZákladní údaje
Originální název
Jupiter, Kristus, Chalífa. Obrazy mocných a zrození středověku (IV.–VIII. století)
Název anglicky
Jupiter, Christ, Khalifa. Images of the Powerfuls and the Birth of the Middle Ages (IV.–VIII. Century)
Autoři
FOLETTI, Ivan a Katharina MEINECKE
Vydání
1. vyd. Brno, 109 s. Parva Convivia, sv. č. 5, 2019
Nakladatel
Masarykova univerzita; Books & Pipes
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
60400 6.4 Arts
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
ISBN
978-80-210-9425-3
Štítky
Změněno: 4. 3. 2020 13:35, Mgr. Radka Vyskočilová
V originále
Pohanský bůh Jupiter Serapis, Ježíš Kristus a muslimský chalífa – jejich tváře jsou si překvapivě blízké. Autoři se pozastavují nad tímto zdánlivým paradoxem a ptají se: Proč vypadají „úhlavní nepřátelé“ téměř stejně? Odpovědi hledají nejprve v konkrétních historických okolnostech – v dramatickém pádu Serapea v Alexandrii, v prosazení křesťanství jako státního náboženství či v dobytí Sýrie Umajjovci. Samotný způsob, kterým vítězové doslova „kradou“ tváře poraženým však sahá ještě hlouběji do historie, do doby kmenů a šamanů, kdy byl rituál s maskou nepřítele přípravou na boj či oslavou vítězství. Moudrý vládce ale nemůže být ten, který poražené příliš ponižuje. Co kdyby přejímání tváře vyjadřovalo též snahu ukázat inkluzi a kontinuitu? Pohled do daleké minulosti ukazuje, jak jsou obrazy mocné a jak důležité je jim rozumět. Upozorňuje též na společné kořeny středomořských civilizací, z nichž – v napětí mezi střety a kontinuitou – vyrostla evropská kultura.
Anglicky
The pagan god Jupiter Serapis, Jesus Christ and the Muslim Caliph - their faces are surprisingly close. The authors question this seeming paradox and ask: Why do “arch enemies” look almost the same? First, they seek answers in specific historical circumstances - the dramatic fall of Serapeum in Alexandria, the promotion of Christianity as a state religion, and the conquest of Syria by the Umayyad. The very way in which winners literally "steal" the faces of the losers goes back even more deeply into history, the era of tribes and shamans, when the ritual with the enemy mask was a preparation for battle or celebration of victory. But a wise ruler cannot be the one who humiliates the losers too much. What if taking face also expressed an effort to show inclusion and continuity? A look into the distant past shows how powerful images are and how important it is to understand them. It also draws attention to the common roots of Mediterranean civilizations, which - in tensions between clashes and continuity - have grown into European culture.
Návaznosti
MUNI/H/1402/2016, interní kód MU |
|