2020
Výběr ze sekce chronické myeloidní leukemie
ŽÁČKOVÁ, DanielaZákladní údaje
Originální název
Výběr ze sekce chronické myeloidní leukemie
Autoři
Vydání
2020
Nakladatel
MEDNET TV
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Audiovizuální tvorba
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
Klíčová slova česky
chronická myeloidní leukemie
Změněno: 29. 9. 2020 10:45, Mgr. Tereza Miškechová
Anotace
V originále
Chronická myeloidní leukemie (CML) je díky moderní terapii pomocí inhibitorů tyrosinkinázy (TKI) onemocněním, které v případě optimální léčebné odpovědi nezkracuje délku života pacientů. I přes vynikající prognózu a fakt, že se u některých pacientů po dosažení hluboké molekulární odpovědi daří TKI vysadit a docílit stavu tzv. remise bez nutnosti terapie (treatment-free remission, TFR), pro naprostou většinu pacientů stále platí pravidlo celoživotní terapie, kde kromě účinnosti hraje významnou roli dobrá tolerance léčby. Nezanedbatelný podíl pacientů pak z důvodu rezistence na TKI svou cestu k dlouhodobé optimální léčebné strategii teprve hledá. Letošní, 25. kongres Evropské hematologické společnosti (European Hematology Association, EHA), konaný z důvodu pandemie onemocnění covid-19 ve virtuální podobě, představil v oblasti CML řadu zajímavých a podnětných prezentací, jejichž těžiště bylo tematicky koncentrováno zejména na strategie ke zvládnutí rezistentního a pokročilého onemocnění (nový inhibitor BCR-ABL1 asciminib), dále na úpravu dávek TKI s cílem dosažení optimálního poměru účinnosti a tolerance léčby (studie OPTIC), a též na strategii zvyšující šanci na dosažení úspěšné TFR (kombinace TKI a pegylovaného interferonu-α ve studii DASA-PEG). Subanalýza studie fáze I potvrdila výbornou a v čase se zlepšující účinnost asciminibu za přijatelné tolerance u 48 pacientů dominantně netolerujících předchozí léčbu ≥ 2 TKI. Interim analýza studie OPTIC, porovnávající 3 startovací dávky ponatinibu (45 vs. 30 vs. 15 mg) u pacientů rezistentních či netolerujících ≥ 2 TKI, s redukcí na 15 mg v prvních dvou ramenech po dosažení hladiny BCR-ABL1 transkriptů ≤ 1 %, ukázala, že nejvyšší účinnosti měla úvodní dávka 45 mg (hladina BCR-ABL1 transkriptů ≤ 1% ve 12 měsících: 39 vs. 27 vs. 27 %), přičemž obecně nízký výskyt cévních nežádoucích účinků (3,5 %) byl bez větších rozdílů mezi všemi rameny (5 vs. 4 vs. 1 %). Kombinací dasatinibu s PEG-Intronem ve studii DASA-PEG u pacientů s nově zjištěným onemocněním se podařilo dosáhnout více než dvojnásobného podílu hlubokých molekulárních odpovědí než dasatinibem v monoterapii. Z analýzy švédského CML registru vyplynulo, že pravděpodobnost TFR ve 24 M u pacientů vysazujících TKI mimo studii byla vyšší než v rámci studie (61 vs. 31 %). Zvažovaným důvodem byla delší doba trvání předchozí léčby TKI a vyšší podíl vysazovaných TKI 2. generace u pacientů nezařazených do studií. Docentka Machová Poláková představila výsledky testování mutací BCR-ABL1 kinázy u pacientů s nestabilní velkou molekulární odpovědí pomocí metody sekvenování nové generace s důrazem na nutnost vyšetřovat v duplikátech, sledovat kinetiku mutací v čase a výsledky hodnotit obezřetně s ohledem na možné artefakty či varianty.