2020
Insignificantes en diálogo con el público : el teatro de la generación Fonca
VÁZQUEZ TOURIŇO, DanielZákladní údaje
Originální název
Insignificantes en diálogo con el público : el teatro de la generación Fonca
Název česky
Bezvýznamní v dialogu s publikem : divadelní tvorba generace Fonca
Název anglicky
Insignificants in a Dialogue with the Audience : the Theatre of the Fonca Generation
Autoři
VÁZQUEZ TOURIŇO, Daniel (724 Španělsko, garant, domácí)
Vydání
1. vyd. Madrid, 266 s. Ensayo, 2020
Nakladatel
Editorial Verbum
Další údaje
Jazyk
španělština
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Španělsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Kód RIV
RIV/00216224:14210/20:00116648
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-84-1337-310-2
Klíčová slova česky
Latinsko-americké divadlo; Legom; Luis Enrique Gutiérrez Ortiz Monasterio; Edgar Chías; Alejandro Ricano; performativita; dramaturgie; Fonca; mexické divadlo
Klíčová slova anglicky
Latin American Theatre; Legom; Luis Enrique Gutiérrez Ortiz Monasterio; Edgar Chías; Alejandro Ricano; performativity; drama; Fonca; Mexican theatre
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 2. 3. 2021 08:24, Mgr. Veronika Mattesová
V originále
Luis Mario Moncada, Edgar Chías, Legom, Alejandro Ricano, Bárbara Colio, Richard Viqueira, Martín Zapata… La generación de dramaturgos y dramaturgas mexicanos que comenzó a estrenar en los anos 90 del siglo XX forma parte de la corriente universal de recuperación de la palabra en escena, pero una palabra renovada que abandona la función mimética propia del drama y abraza la naturaleza performativa del teatro postdramático. Narraturgia es el nombre que recibe la tendencia de los dramaturgos mexicanos de esta generación a utilizar formas de escritura que subrayan la presencia del público y el diálogo entre este y los artistas. Y qué público es ese con el que dialoga la dramaturgia mexicana contemporánea? El nuevo sistema de financiación de las artes surgido en 1989 de la creación del Fondo Nacional para la Cultura y las Artes (Fonca) acrecentó la autonomía del campo teatral mexicano y puso como aspecto central de todo proyecto la comunidad a la que se dirige. El diálogo con el público que se establece por medio de la corriente narratúrgica y a causa de los nuevos sistemas de financiación afecta también a una cuestión tan importante como la del compromiso del texto teatral. El teatro de la generación Fonca tiene un marcado carácter ético, pero su capacidad de resistencia ante la sociedad neoliberal y espectacularizada no reside en un discurso de denuncia o en sustentar el argumentario de las instituciones de izquierdas, sino precisamente en la búsqueda de un diálogo no espectacular con el público.
Česky
Luis Mario Moncada, Edgar Chías, Legom, Alejandro Ricano, Bárbara Colio, Richard Viqueira, Martín Zapata ... Generace mexických dramatiků a dramatiků, kteří začali debutovat v 90. letech 20. století, je součástí univerzálního trendu obnovy slova na jevišti, ale obnovené slovo, které opouští mimetickou funkci dramatu a zahrnuje performativní povahu postdramatického divadla. Narraturgie je název daný tendenci mexických dramatiků této generace používat formy psaní, které zdůrazňují přítomnost veřejnosti a dialog mezi veřejností a umělci. A o jaké publikum se se současnými mexickými dramaturgickými dialogy jedná? Nový systém financování umění, který vznikl v roce 1989 vytvořením Národního fondu pro kulturu a umění (Fonca), zvýšil autonomii mexického divadelního pole a komunitu, do které je zaměřen, umístil jako ústřední aspekt každého projektu. Dialog s veřejností, který je navázán naraturgickým proudem a díky novým systémům financování také ovlivňuje stejně důležitou otázku, jako je angažovanost divadelního textu. Divadlo generace Fonca má výrazný etický charakter, ale jeho schopnost vzdorovat tváří v tvář neoliberální a spektakularizované společnosti nespočívá v diskurzu vypovězení nebo v podpoře argumentů levicových institucí, ale právě v hledání dialogu ne velkolepé s veřejností.
Anglicky
Luis Mario Moncada, Edgar Chías, Legom, Alejandro Ricano, Bárbara Colio, Richard Viqueira, Martín Zapata... The generation of Mexican playwrights that began to perform in the 90s of the 20th century is part of the universal current of recovery of the word on stage, but a renewed word that abandons the mimetic function of drama and embraces the performative nature of post-dramatic theater. Narraturgy is the name given to the tendency of Mexican playwrights of this generation to use forms of writing that emphasize the presence of the public and the dialogue between the public and the artists. And what is the public with which contemporary Mexican playwriting dialogues? The new system of funding for the arts that emerged in 1989 from the creation of the National Fund for Culture and the Arts (Fonca) increased the autonomy of the Mexican theater field and made the community it addresses a central aspect of every project. The dialogue with the public that is established through the narrative current and because of the new financing systems also affects such an important issue as the commitment of the theatrical text. The theater of the Fonca generation has a marked ethical character, but its capacity to resist the neoliberal and spectacularized society does not lie in a discourse of denunciation or in supporting the argument of the leftist institutions, but precisely in the search for a non-spectacular dialogue with the audience.
Návaznosti
| MUNI/A/1262/2019, interní kód MU |
|