C 2020

Tracing the deglaciation since the Last Glacial Maximum

NÝVLT, Daniel, Neil F GLASSER, Emma HOCKING, Marc OLIVA, Stephen J ROBERTS et. al.

Základní údaje

Originální název

Tracing the deglaciation since the Last Glacial Maximum

Autoři

NÝVLT, Daniel (203 Česká republika, domácí), Neil F GLASSER (826 Velká Británie a Severní Irsko), Emma HOCKING (826 Velká Británie a Severní Irsko), Marc OLIVA (724 Španělsko), Stephen J ROBERTS (826 Velká Británie a Severní Irsko) a Matěj ROMAN (203 Česká republika, domácí)

Vydání

1st. Cambridge, Massachusetts, Past Antarctica – Paleoclimatology and Climate Change, od s. 89-107, 19 s. 2020

Nakladatel

Elsevier Academic Press

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

10505 Geology

Stát vydavatele

Spojené státy

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Odkazy

Kód RIV

RIV/00216224:14310/20:00117596

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta

ISBN

978-0-12-817925-3

Klíčová slova anglicky

Deglaciation; Ice-free surfaces; Paraglacial; Geomorphological processes

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 12. 1. 2021 11:41, Mgr. Marie Šípková, DiS.

Anotace

V originále

The pre-last glacial maximum (LGM) Antarctic landscape with inherited preglacial topography (Sugden and Jamieson, 2018) was significantly overprinted by multiple ice advances and retreats driven by Milankovitch’s orbital forcing parameters during the Cenozoic (Hambrey and McKelvey, 2000, Naish et al., 2009, Davies et al., 2012b). This long geomorphological history has a fundamental effect on the subglacial topography (Fretwell et al., 2013) and on the ice-free landscapes located mostly in Antarctica’s outermost parts or in mountain ranges penetrating through the ice sheet. The recent calculations of rock outcrop areas for Antarctica (from its margin to 82°40'S) reveal much smaller values (21,745 km2) than the previous estimates (Burton-Johnson et al., 2016). This implies that exposed rocks form only tilde 0.2% of the total Antarctic continent area. However, these parts of Antarctic landscape underwent the most complex evolution since their deglaciation (i.e., in paraglacial phase) being shaped by marine, fluvial, eolian, slope, and last but not the least biological processes. Besides the present ice-free landscape could serve as an excellent playground to study processes and interactions, which will become much more common and widespread in Antarctica with the future deglaciation connected with ongoing global change.