Česká kinematografie jako regionální poetika : Otázky kontinuity a počátky studiové produkce

KOKEŠ, Radomír D. Česká kinematografie jako regionální poetika : Otázky kontinuity a počátky studiové produkce (Czech Cinema as a Regional Poetics : Questions of Continuity and the Beginnings of Studio Production). Iluminace. Praha: Národní filmový archiv, 2020, roč. 32, No 3, p. 5-40. ISSN 0862-397X.

Basic information

• Original name: Česká kinematografie jako regionální poetika : Otázky kontinuity a počátky studiové produkce
• Name (in English): Czech Cinema as a Regional Poetics : Questions of Continuity and the Beginnings of Studio Production
• Authors: KOKEŠ, Radomír D. (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution).
• Edition: Iluminace, Praha, Národní filmový archiv, 2020, 0862-397X.

Other information

• Original language: Czech
• Type of outcome: Article in a journal
• Field of Study: 60405 Studies on Film, Radio and Television
• Country of publisher: Czech Republic
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• WWW: Obsah čísla na oficiálních stránkách časopisu Iluminace.
• RIV identification code: RIV/00216224:14210/20:00117621
• Organization unit: Faculty of Arts
• Keywords (in Czech): estetické dějiny filmu; poetika kinematografie; koncept regionální kinematografie; česká kinematografie; Barrandov; nástup zvuku
• Keywords in English: aesthetic film history; poetics of cinema; concept of a regional cinema; Czech cinema; Barrandov; the introduction of sound
• Tags: rivok
• Tags: Reviewed

Abstract

Na nejobecnější úrovni se studie ptá, co obnáší psát estetické dějiny české kinematografie, když se pokouší načrtnout možnosti výzkumného projektu poetiky české kinematografie, a to na příkladu období do otevření Barrandova v roce 1933. Poetika kinematografie zkoumá principy filmové výstavby, a to ve vztahu (a) k jednotlivým dílům a skupinám děl a (b) k empirickým podmínkám vzniku těchto děl. Článek v souladu s těmito východisky tvrdí, že pro takový projekt je určující vnitřní soudržnost zvoleného korpusu i vzorku. Česká kinematografie představuje značně různorodou sumu filmů, ovšem vymezíme-li výzkumný korpus na základě jednoho převažujícího jazyka, dominantního místa výroby i natáčení a preferovaného typu distribuce, lze dospět právě k logicky soudržnému korpusu filmů usilujících o funkčně srovnatelné cíle. Tento korpus je vymezen jako regionální kinematografie a závěry od jeho výzkumu odvozené jako regionální poetika. V další části článek polemizuje s dvěma běžnými způsoby vysvětlování estetických dějin české kinematografie, a to pomocí nějakého již etablovaného systému stylistických a narativních norem, případně pomocí stylistických a narativních norem mezinárodních. Činí tak prostřednictvím úvah o tzv. dvojí kontinuitě, kdy v případě české kinematografie byly ve 30. letech 20. století požadavky Barrandova na systematickou práci a standardizaci postupů konfrontovány s postupy, preferencemi a systémy norem z předchozího období, kdy je filmaři přijímali nesystematicky a bez externě určovaných standardů. Tvůrčí logika je tak jiná než případě oněch dvou souborů vysvětlení, s nimiž je polemizováno. Tento vztah mezi tvůrčí a studiovou kontinuitou je pak rozvinut na analýze prvního celovečerního filmu, který byl v barrandovských ateliérech natočen. A nakonec, epilog článku se od dosažených zjištění odráží k obecnější úvaze o tom, jak může výzkum české regionální poetiky přispět k celkovému poznání estetických dějin české kinematografie.

Abstract (in English)

Generally, this article asks what it requires to write an aesthetic history of Czech cinema. As such, it tries to sketch possibilities of a research project on a poetics of Czech cinema illustrated through an example of period till the opening of Barrandov studios in 1933. The poetics of cinema explores construction principles of film work regarding (a) their relationship to individual works and groups of works, and (b) their re¬lationship to empirical conditions of the creation of these works. The article argues in accordance with these starting points that an internal co¬hesiveness of a research corpus is key for such a project. Although Czech cinema represents a very diverse group of films, if we define the research corpus based on a dominant language, dominant place of production and preferred distribution type, we can arrive at a logically consistent corpus of so-called regional cine¬ma, i.e., a group of films that aim at functionally comparable goals. In the following part, the article begins from the long-term perspective, by a polemics with such expla¬nations of poetic approaches to regional cinemas in comparison to Hollywood cinema on the one hand, or international stylistic tendencies on the other. In the case of Czech cinema, in the 1930s studio requirements for systematic work and standard procedures were confronted with practices, preferences, and systems of norms from periods when filmmakers adopt¬ed them in an unsystematic way and with no externally prescribed standards. They follow a different creative logic than in the case of international norms. Consequently, the article comes back to the question of the relationship between creative and studio continuities in the analysis of the first feature film made in the Barrandov studios. The epilogue reflects from previous findings to more general reflections on how research into so-called Czech regional poetics can contribute to the over¬all knowledge of an aesthetic history of Czech cinema.

Links

• MUNI/A/1168/2019, interní kód MU: Name: Kinematografie jako síť aktérů

Investor: Masaryk University, Category A