BB – repeatedly resurgent impulses for the Czech theatre acting

MUSILOVÁ, Martina. BB – repeatedly resurgent impulses for the Czech theatre acting. In Bertolt Brecht: Contradictions as a Method, 8-10.11.2019, Prague. 2019.

Základní údaje

• Originální název: BB – repeatedly resurgent impulses for the Czech theatre acting
• Název česky: BB - opakovaně oživující impulsy českého divadelního herectví
• Autoři: MUSILOVÁ, Martina.
• Vydání: Bertolt Brecht: Contradictions as a Method, 8-10.11.2019, Prague, 2019.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 60403 Performing arts studies
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Web site of the conferece
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Bertolt Brecht, herectví, české divadlo, Josef Karlík
• Klíčová slova anglicky: Bertolt Brecht, acting, Czech Theatre, Josef Karlík
• Příznaky: Mezinárodní význam

Anotace

The presentation focused on the reception of Bertolt Brecht in Czech theatre in the post-war period. The Epic theatre served as a defence against Social realism indoctrinated by Stalinist communists. On the other hand, the ability to receive Brechtian impulses had its roots in the interwar Avant-guard practice. During a short period of 1956–1963 Brechtian impulses regenerated Czech theatre on several levels: it helped to reintegrate the Avant-guard practice; it stimulated a rise of the post-war alternative theatres; and it initiated the origin of Theatre of Appeal, Czech variation of the engaged theatre. In 1970’s and 1980’s we can see a new and more profound reception of Stanislavski System in the work of actors who represented Brechtian Epic style in 1960’s. The syncretism of Stanislavski and Brecht is demonstrated in the acting and the pedagogy of Josef Karlík.

Anotace česky

Příspěvek se zaměřuje na recepci Bertolta Brechta v v českém poválečném divadle. Epické divadlo sloužilo jako obrana proti socialistickému realismu indoktrinovanému stalinisty. Schopnost recipovat brechtovské impulsy mají kořeny avantgardní praxi českého divadla. Během let 1956–1963 brechtovské impulsy znovuoživily české divadlo na několika úrovních: podnítily vznik poválečných alternaticních divadel a vznik apelativního divadla, české verze angažovaného divadla. V 70. a 80. letech se setkáváme s novou a hlubší recepcí Stanislavského systému v tvorbě reprezentantů epiuckého stylu 60. let. Tento synkretismus Stanislavského a Brechta je demonstrován na herectví a pedagogice Josefa Karlíka.