2020
Macro-historical Aspects of the Christianization of the Roman Empire : From a Subversive Sect to the Foundation of the Christian Empire
CHALUPA, AlešZákladní údaje
Originální název
Macro-historical Aspects of the Christianization of the Roman Empire : From a Subversive Sect to the Foundation of the Christian Empire
Název česky
Makrohistorické aspekty christianizace Římské říše : Cesta od podvratné náboženské skupiny ke křesťanské říši
Autoři
Vydání
Resistance to Order and Authority in Religion : Religious Studies Doctoral Conference, 2020
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60304 Religious studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Křesťanství; Římská říše; epidemie; klimatická změna; christianizace
Klíčová slova anglicky
Christianity; Roman Empire; epidemics; climatic change; christianization
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 9. 2. 2024 23:06, Mgr. Ivona Vrzalová
V originále
During the 1st century CE, Christianity originated in the Eastern part of the Roman Empire. For the first two centuries of its existence, it remained on margins of the cultural and religious world of the Roman Empire. By rejecting many central assumptions about the world and the role of god(s) and humans, it was seen as a suspicious and possibly subversive religious cult occasionally persecuted by the Roman authorities. All this slowly changed during the 3rd century CE when deep crises struck the Roman Empire. In this paper, I want to argue that the ultimate rise of Christianity and the gradual disappearance of traditional forms of paganism were facilitated by macro-historical factors frequently disregarded by standard historiography, i.e., climatic change and epidemics, which radically changed the Roman world in the 2nd and 3rd century and created new challenges for which Christianity was much better prepared than traditional Graeco-Roman paganism.
Česky
Během 1. století n. l. vzniklo ve východní části římské říše jako nové náboženství i křesťanství. První dvě století své existence zůstávalo na okraji kulturního a náboženského světa římské říše. V důsledku dmítnutí mnoha ústředních předpokladů o světě a roli boha a lidí v něm bylo považováno za podezřelý a podvratný náboženský kult, který byl římskými autoritami sporadicky pronásledován. To vše se pomalu změnilo během 3. století n. l., kdy Římskou říši zasáhla hluboká vnitřní krize. V tomto příspěvku chci představit hypotézu, že ke konečnému vzestupu křesťanství a postupnému mizení tradičních forem pohanství napomohly ve standardní historiografii často přehlížené makrohistorické faktory , konkrétně pak klimatické změny a epidemie, které radikálně proměnily podobu římského světa v průběhu 2. a 3. století a vytvořily nové výzvy, na které bylo křesťanství v konečném důsledku mnohem lépe připraveno než tradiční řeckořímské pohanství.
Návaznosti
| MUNI/A/0858/2019, interní kód MU |
|