J 2019

Čovekat v sistemata i protiv sistemata. Obrazite na žertvite i buntarite v češkata dramaturgija ot 60-te godini na XX vek

KROČA, David

Základní údaje

Originální název

Čovekat v sistemata i protiv sistemata. Obrazite na žertvite i buntarite v češkata dramaturgija ot 60-te godini na XX vek

Název česky

Člověk v systému a proti systému: postavy obětí a rebelantů v české dramatice šedesátých let 20. století

Název anglicky

The Man in the System and Against It: Victim and Rebel Characters in the Czech 1960s Dramas

Autoři

KROČA, David (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Slavjanski dialozi. Spisanie za slavjanski ezici, literaturi i kulturi, Plovdiv, Filologičeski fakultet Plovdivski universitet „Paisij Chilendarski“ 2019, 1312-5346

Další údaje

Jazyk

bulharština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60206 Specific literatures

Stát vydavatele

Bulharsko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Kód RIV

RIV/00216224:14410/19:00117885

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

Klíčová slova česky

absurdní drama; dramatické postavy; postavy obětí a rebelantů

Klíčová slova anglicky

theatre of the absurd; characters; victim and rebel characters

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 20. 5. 2021 11:30, doc. PhDr. David Kroča, Ph.D.

Anotace

V originále

The study deals with characteristics of characters in the Czech absurd theatre of the 1960s, mainly in plays by Václav Havel, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Milan Kundera, Miloš Macourek and Milan Uhde. The characters are most frequently depersonalized and their psychological characteristics is weakened to the advantage of fulfilling a mere function or social role. They adapt to conditions of a dehumanized mechanism forcing an individual to accept its absurd norms. From the point of view of the composition, especially notable characters are the so-called rebels who defy systemization of man, convict the absurd system of its mistakes and oppose serenity of their surroundings.

Česky

Studie se zabývá charakteristikou postav v české absurdní dramatice šedesátých let 20. století, zejména v tvorbě Václava Havla, Ivana Klímy, Pavla Kohouta, Milana Kundery, Miloše Macourka a Milana Uhdeho. Nejčastěji jde o postavy odosobněné, jejichž psychologická charakteristika je oslabena ve prospěch plnění pouhé funkce nebo sociální role. Přizpůsobují se podmínkám odlidštěného mechanismu, jenž jedince nutí, aby přijal jeho absurdní normy. Z hlediska výstavby dramatického textu jsou pozoruhodné postavy tzv. rebelantů, které systemizaci člověka vzdorují, absurdní systém usvědčují z jeho omylů a stojí v opozici vůči poklidu svého okolí.