Zmarněný život Emila Šourka. Osudy důstojníka monarchie a republiky, předáka Vlajky a žurnalisty v protektorátu

VEČEŘA, Pavel. Zmarněný život Emila Šourka. Osudy důstojníka monarchie a republiky, předáka Vlajky a žurnalisty v protektorátu. Historie a vojenství. Praha: Business Media CZ, 2021, roč. 2021, č. 1, s. 78-105. ISSN 0018-2583.

Základní údaje

• Originální název: Zmarněný život Emila Šourka. Osudy důstojníka monarchie a republiky, předáka Vlajky a žurnalisty v protektorátu
• Název anglicky: Waisted life of Emil Šourek. Life story of a military officer who served both the Monarchy and the Republic, a Vlajka leader and a protectorate journalist
• Autoři: VEČEŘA, Pavel (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Historie a vojenství, Praha, Business Media CZ, 2021, 0018-2583.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60101 History
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14230/21:00121623
• Organizační jednotka: Fakulta sociálních studií
• Klíčová slova česky: kolaborace; Protektorát Čechy a Morava; protektorátní tištěná média; krajní pravice v I. a II. republice
• Klíčová slova anglicky: Collaboration during Second World War; Protectorate of Bohemia and Moravia; Protectorate Printed Media; The Far Right in the First and Second Republics
• Štítky: rivok
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Cílem příspěvku je představit osobnost někdejšího rakousko-uherského a později čs. důstojníka Emila Šourka, který se během okupace českých zemí nacistickým Německem (1939-1945) stal kolaborantem. Předcházela tomu jeho postupná, ovšem stále dramatičtější politická radikalizace. Studie se pokouší vysledovat příčiny této radikalizace a následně se věnuje Šourkově působení v Protektorátu Čechy a Morava, v němž prošel cestu od aktivisty pronacistického hnutí Vlajka ke kolaborujícímu novináři sloužícímu Moravcově programové kolaboraci, který však již před stalingradským obratem začal střízlivět ze svého prvotního nadšení i horlivosti. V závěru pak text sleduje Šourkův proces před Národním soudem, vrcholné instituci retribuční justice v osvobozeném Československu, a léta, jež Šourek strávil ve vězení, v němž také zemřel. Zdá se, že Šourkova cesta k politické radikalizaci byla ovlivněna dlouhodobými ekonomickými potížemi, zesílenými hospodářskou krizí přelomu 20. a 30. let. Spolu se společenskou frustrací, antisemitskými představami, odporem k demokracii i sociálně a třídně motivované politice jej to dovedlo k sympatiím vůči fašismu, a dokonce i nacismu mylně chápaným jako radikální nacionalistická hnutí. Po okupaci z 15. března 1939 se Šourek zčásti identifikoval s okupanty, jež vnímal jako ideologické „spolubojovníky“. Teprve po jeho vyloučení z vlajkařského hnutí v r. 1941 u něj započal jistý proces ideologického přehodnocování projevující se i v ochabnutí jeho kolaborační horlivosti. Po stalingradském obratu, a zvláště od r. 1944, jeho iniciativnost ještě více zeslábla. Snažil se také pomáhat obětem proskripce ve svém okolí – možná šlo jenom o pěstování alibi pro dobu poválečnou, možná však také o nevyřčené doznání vlastního omylu, a tedy i viny.

Anotace anglicky

The aim of the paper is to introduce the personality of former Austro-Hungarian and later Czech officer Emil Šourek, who became a collaborator during the occupation of czech lands by Nazi Germany (1939-1945). This was preceded by his gradual but increasingly dramatic political radicalization. The study attempts to trace the causes of this radicalization and then focuses on Scrotum's work in the Protectorate of Bohemia and Moravia, in which he went from an activist of the pro-Nazi movement Flag to a collaborating journalist serving Moravec's program collaboration, but even before stalingrad's turn he began to sober up from his initial enthusiasm and zeal. In the end, the text follows Scrotum's trial before the National Court, the top institution of retribution justice in liberated Czechoslovakia, and the years Scrotum spent in prison, where he also died. Scrotum's path to political radicalization seems to have been affected by long-term economic difficulties, amplified by the economic crisis of the late 1920's and early 1930's. Along with social frustration, anti-Semitic ideas, opposition to democracy, and socially and class-based politics, this led him to sympathize with fascism, and even Nazism misconcepted as radical nationalist movements. After the occupation of March 15, 1939, Scrotum partially identified himself with the occupiers, whom he perceived as ideological "comrades." It was only after his expulsion from the flag movement in 1941 that a process of ideological reassessment began, manifested in the weakening of his collaborative zeal. After stalingrad's turnaround, and especially since 1944, his initiative has weakened even further. He also tried to help the victims of procrisy in his neighborhood – perhaps it was just an alibi for the postwar period, but perhaps also an unspoken confession of his own mistake, and thus of guilt.