2021
Na cestě k ideálu : sociální spravedlnost, normativní diverzita a modelování v politické filosofii
DUFEK, Pavel a Matouš MENCLZákladní údaje
Originální název
Na cestě k ideálu : sociální spravedlnost, normativní diverzita a modelování v politické filosofii
Název anglicky
Approaching the Ideal : Social Justice, Normative Diversity, and Modelling in Political Philosophy
Autoři
DUFEK, Pavel (203 Česká republika, garant, domácí) a Matouš MENCL (203 Česká republika)
Vydání
Acta Politologica, Praha, Univerzita Karlova, 2021, 1803-8220
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50601 Political science
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14230/21:00119248
Organizační jednotka
Fakulta sociálních studií
Klíčová slova česky
theories of justice; normative diversity; ideal theorising; modelling ideals; Gaus; Estlund; convergence and consensus public justification
Klíčová slova anglicky
teorie spravedlnosti; normativní diverzita; ideální teorie; modelování ideálu; Gaus; Estlund; konvergenční a konsenzuální veřejné ospravedlnění
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 23. 3. 2022 15:34, Mgr. Blanka Farkašová
V originále
Na pozadí napětí mezi ideálním a neideálním teoretizováním rekonstruuje článek dva komplexní přístupy k modelování ideálu – umírněně anti-utopickou pozici Geralda Gause a radikální utopismus Davida Estlunda. Argumentujeme, že cíle (= ideál) a prostředky k jeho dosažení (= cesta k ideálu) jsou provázanější, než by se ze samotného rozlišení mezi ideálem a cestami k němu zdálo. To zpochybňuje Estlundem zastávanou tezi, že nalézání ideálu je v principu nezávislé na zkoumání podmínek a překážek jeho dosahování. Ukazuje se, že klíčem k produktivnímu utopickému uvažování bude schopnost či možnost smysluplně využít různorodosti perspektiv, což nám říká cosi podstatného o povaze politické filosofie a její roli ve veřejné debatě. V závěru propojujeme naši argumentaci s obhajobou konvergenšního veřejného ospravedlnění, již jsme nabídli v jiném textu.
Anglicky
Set against the background of the clash between ideal and non-ideal theorising in political philosophy, this review article outlines two complex approaches to the modelling of an ideal of justice. We reconstruct the moderately anti-utopian position championed by Gerald Gaus, who suggests we should give up the efforts to discover a conclusive truth about ideal justice, and confront it with David Estlund’s steadfast belief that unearthing some such ideal is nevertheless a preeminent philosophical goal. Utilising Gaus’s formalised model of what searching for an ideal of justice must encompass, we show why the formulation of the normative ideal depends on the very conditions of and obstacles to the achievement of such an ideal. Under conditions of normative pluralism which is ubiquitous in constitutional democracies, this means that the first desideratum of modelling an ideal should be outlining the ways of productively harnessing the diverse perspectives which populate any reasonably free society. Put bluntly, discovering an ideal requires giving up the philosophical search for the ideal. Ramifications for how best to construe the vocation of political philosophy as such are substantial: Rather than monologically digging deeper and deeper towards an elusive ideal of justice which tells us what we collectively ought to do, we need to figure out how to make cohabitation of contrasting worldviews possible, perhaps even enjoyable. We conclude the article by linking the argument to a defence of convergence public justification we offered in a previous paper.
Návaznosti
| GA19-11091S, projekt VaV |
|
