Kategorizace pojetí výchovy k občanství. České uchopení terminologie zahraniční oborové literatury

ŠAFAŘÍK, Michal. Kategorizace pojetí výchovy k občanství. České uchopení terminologie zahraniční oborové literatury. In Vzdělání pro budoucnost: Humanitní a společenské vědy a výzvy občanství ve 21. století. 2021.

Základní údaje

• Originální název: Kategorizace pojetí výchovy k občanství. České uchopení terminologie zahraniční oborové literatury
• Název anglicky: Categorization of Teachers' Concepts of the Citizenship Education. Czech Elaboration of Terminology in Foreign Literature
• Autoři: ŠAFAŘÍK, Michal.
• Vydání: Vzdělání pro budoucnost: Humanitní a společenské vědy a výzvy občanství ve 21. století, 2021.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 50301 Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• Klíčová slova česky: Učitelovo pojetí výuky; výchova k občanství; minimalistické pojetí; maximalistické pojetí; hodnotově neutrální pojetí; hodnotově explicitní pojetí; úzké pojetí; široké pojetí.
• Klíčová slova anglicky: Teacher's concept of teaching; Citizenship education; minimalistic concept; maximalistic concept; values-neutral concept; values-explicit concept; thin concept; thick concept.

Anotace

Konferenční výstup podává náhled do typologií možných pojetí výchovy k občanství, jak s nimi pracují autoři v kontextu školských systémů různých zemí, a nabízí sjednocení jejich rozdílných terminologií. V první části příspěvku dospíváme s oporou o českou i zahraniční odbornou literaturu k závěru, že jednou hlavních příčin problémů výchovy k občanství je její výchovná složka. Ta je sice podle českého kurikula zásadní, její výstupy jsou však zároveň obtížně měřitelné, což ve školství založeném na periodické examinaci odsunuje obor na vedlejší kolej. Pro řešení takového problému je nutné pracovat s odpovídajícími koncepty a přiléhající terminologií, které klasifikují uplatňovaná pojetí výuky výchovy k občanství, zejména co se týká její výchovné složky. Ta se liší nejen v přístupech jednotlivých učitelů, ale v zásadní míře též v kurikulech a společenském očekávání jednotlivých zemí liší. Touto otázkou se již zabývá (třebaže spíše okrajově) zahraniční oborová didaktika. Ve druhé části výstupu proto pracujeme s McLaughlinovými koncepty maximalistického pojetí výchovy k občanství, které je založeno na myšlence, že stát a škola jsou zodpovědné za hodnotovou a občanskou kultivaci žáků, a minimalistického pojetí, jež naopak stojí na principu, že otázka hodnot a občanského směřování dětí je záležitostí výsostně soukromou, do níž stát nemá zasahovat. Stručně též představíme na McLaughlinovu typologii navazující Kerrovy kategorie hodnotově neutrálního a hodnotově explicitního pojetí výchovy k občanství a pojetí úzkého a pojetí širokého. Zahraniční autoři též často nezávisle na sobě popisují tři možné typy výchovy k občanství dle zacílení její výchovné složky. Užívají však většinou odlišnou terminologii, jejíž české sjednocení a vysvětlení nabídneme tuzemské oborové didaktice ve třetí, jádrové části výstupu. Charakterizujeme disciplinační pojetí výchovy k občanství, které má za cíl rozvíjet hodnoty, jako jsou osobní odpovědnost, slušné chování nebo loajalita, prakticky zacílené aktivizační pojetí, které vede žáky především k politické participaci, a spíše teoreticky založené kritické pojetí, kultivující schopnost kritického posouzení společenských jevů a spektra možných náhledů na ně.