J 2021

Sentiment(ality) as a means of persuasion: On the thin ice of manipulation in Protestant sermons

ADAM, Martin

Základní údaje

Originální název

Sentiment(ality) as a means of persuasion: On the thin ice of manipulation in Protestant sermons

Název česky

Sentiment(alita) jako přesvědčovací prostředek: na tenkém ledě manipulace v protestantských kázáních

Autoři

ADAM, Martin (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Discourse and Interaction, Brno, Masaryk University Press, 2021, 1802-9930

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60203 Linguistics

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Kód RIV

RIV/00216224:14410/21:00123401

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

DOI

EID Scopus

2-s2.0-85126853921

Klíčová slova česky

persvaze; kázání; patos; sentiment; sentimentalita; manipulace

Klíčová slova anglicky

persuasion; sermons; pathos; sentiment; sentimentality; manipulation

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 7. 4. 2022 08:37, doc. Mgr. Martin Adam, Ph.D.

Anotace

ORIG CZ

V originále

Religious discourse represents an area of human communication in which persuasion plays a vital role; religious texts seem to be essentially related to the ultimate objective of religion: to create, mediate and legitimise ideology in order to persuade the reader of the veracity of the religious doctrine (Fairclough 1989, Cotterell & Turner 1989: 26-33, van Dijk 1998: 317). The paper seeks to investigate the persuasive strategies and linguistic means employed to convey persuasion in English Protestant sermons. The analysis focuses on the rhetorical role of pathos, which is purposefully evoked by the preacher via wilful employment of affect and emotions. Attention is also be paid to the blurred borderline between the intentional use of sentiment and sentimentality, and manipulation.

Česky

Náboženský diskurz představuje oblast lidské komunikace, ve které hraje přesvědčování zásadní roli; náboženské texty jsou ve své podstatě spjaty s naplňováním samotného cíle náboženství: vytvořit, zprostředkovat a legitimizovat ideologii, a přesvědčit tak čtenáře o pravdivosti náboženské doktríny (Fairclough 1989, Cotterell & Turner 1989: 26-33, van Dijk 1998 : 317). Článek zkoumá přesvědčovací strategie a jazykové prostředky používané k přesvědčování v anglických protestantských kázáních. Analýza se zaměřuje na rétorickou roli patosu, který je kazatelem záměrně evokován záměrným používáním afektu a emocí. Pozornost je věnována i neostré hranici mezi záměrným používáním sentimentu a sentimentality, a manipulací.