2021
Pesadelos de Narciso : egotismo e transtornos de personalidade na narrativa urbana de José Rodrigues Miguéis e Branquinho da Fonseca
ŠPÁNKOVÁ, SilvieZákladní údaje
Originální název
Pesadelos de Narciso : egotismo e transtornos de personalidade na narrativa urbana de José Rodrigues Miguéis e Branquinho da Fonseca
Název česky
Narcisovy noční můry : egotismus a poruchy osobnosti v městské próze Josého Rodriguese Miguéise a Branquinha da Fonseky
Název anglicky
Narcissus's nightmares : egotism and personality disorder in the urban fiction by José Rodrigues Miguéis e Branquinho da Fonseca
Autoři
Vydání
Forma Breve, Aveiro, Universidade de Aveiro, 2021, 1645-927X
Další údaje
Jazyk
portugalština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Portugalsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/21:00123479
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Narcis; egotismus; porucha osobnosti; moderní město; portugalská próza; José Rodrigues Miguéis; Branquinho da Fonseca
Klíčová slova anglicky
Narcissus; egotism; personality disorder; modern city; Portuguese fiction; José Rodrigues Miguéis; Branquinho da Fonseca
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 18. 5. 2022 13:15, Mgr. et Mgr. Lucie Racyn
V originále
A problemática do egotismo e transtorno de personalidade constitui uma das linhas temáticas que podem ser abordadas na prosa urbana de José Rodrigues Miguéis (Páscoa Feliz, 1932) e Branquinho da Fonseca (alguns contos das coletaneas Zonas, 1931-1932, Caminhos Magnéticos, 1938, Rio Turvo, 1945, contos dispersos). Absorvendo certos tracos marcantes da narrativa oitocentista, a prosa da primeira metade do século XX apresenta várias imagens da alienação e cisao do sujeito como sintomas da cidade moderna. Por extensao, a figura quiasmática, que pode ser detetada nas narrativas de Rodrigues Miguéis e Branquinho da Fonseca, reflete a cultura da modernidade, sua propensao a constante (des)construcao e metamorfose. Neste artigo analisa-se, portanto, o vínculo que existe entre a cidade moderna (como conceito e espaco geográfico) e o sujeito alienado (fragmentado, desdobrado). O suporte teórico para a análise consiste, fundamentalmente, nos estudos topológicos/urbanos (Pons, Hodrová etc.) e nos estudos da personagem alienada/fragmentada/psicopatológica (Haggerty, Hurley, Showalter etc.).
Česky
Článek se soustředí na problematiku egotismu a poruchy osobnosti v městské próze Josého Rodriguese Miguéise (Páscoa Feliz, 1932) a Branquinha da Fonseky (Zonas, 1931-1932, Caminhos Magnéticos, 1938, Rio Turvo, 1945). Ve fikci z počátku 20. století se objevují různé obrazy egotismu a rozpolcení osobnosti jako symptomy života v moderním městě. Vnitřně rozpolcené postavy v díle Rodriguese Miguéise a Branquinha da Fonseky zrcadlí moderní kulturu, její tendenci k neustálé (de)konstrukci a proměně. Tento článek analyzuje vztah mezi moderním městem (jako konceptem i geografickým místem) a odcizenou (rozpolcenou, rozdvojenou) postavou. Teoretický základ poskytly především práce topologické/urbánní (Pons, Hodrová aj.) a teorie odcizené/rozpolcené/psychopatologické postavy (Haggerty, Hurley, Showalter aj.).
Návaznosti
| MUNI/A/1258/2020, interní kód MU |
|