Elementární rozvaha o grafické hudbě

PANTŮČEK, Viktor. Elementární rozvaha o grafické hudbě. In Hlaváčková, Jitka; Vojtěchovský, Miloš. Zvuky kódy obrazy [Sounds Codes Images]. první. Praha: ArtMap, 2020, s. 89-100. ISBN 978-80-907873-4-6.

Základní údaje

• Originální název: Elementární rozvaha o grafické hudbě
• Název česky: Elementární rozvaha o grafické hudbě
• Název anglicky: Some Preliminary Reflections upon Graphic Notation
• Autoři: PANTŮČEK, Viktor (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: první. Praha, Zvuky kódy obrazy [Sounds Codes Images], od s. 89-100, 12 s. 2020.
• Nakladatel: ArtMap

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
• Obor: 60403 Performing arts studies
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/20:00124041
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-907873-4-6
• Klíčová slova anglicky: music; sounds; graphic scores; czech music
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Marcel Duchamp pořídil pisoár, podepsal jej jménem jeho výrobce a obeslal jím výstavu, definitivně se rozloučil se světem umění, jaké bylo do té doby. Hudba neměla svého Duchampa a její vymaňování z tradice bylo přes deklarovanou avantgardnost spíše kosmetické. Pořád to byla kompozice, organizace zvukového materiálu dle konkrétního řádu či plánu, která byla zapsána coby partitura a předložena interpretům k realizaci. Odolávala dadaistickému nonsensu, snovému nadrealismu, konceptu i náhodě. Posluchačům pořád zněla hudba, ať už byla utvářena jakkoliv. Rovněž intermediální přesahy se odehrávaly v partituře, která měla zůstat posluchačům skryta.

Anotace anglicky

When Marcel Duchamp got hold of a urinal, signed it on behalf of its manufacturer and sent it to an exhibition, he bade a definitive farewell to the world of art as it had been up until then. Music never had its Duchamp, and for all of its claims to being avant-garde, its self-extrication from tradition was more cosmetic. In essence it remained a matter of composition, the organisation of sonic material ac- cording to a specific order or plan that was written down as a score and then presented to performers for actualisation. Music resisted Dadaist nonsense, dreamy surrealism, concept and chance. For listeners it remained music, however it had been generated. Any intermedial elements were present in the score, which remained concealed from listeners.

Návaznosti

• MUNI/A/1095/2020, interní kód MU: Název: Hudba a její paměť

Investor: Masarykova univerzita, Hudba a její paměť