Diagnostika a intervence u sociálně podmíněného mentálního postižení: kvalitativní studie v praxi českých pedagogicko-psychologických poraden

ŠEBÁNKOVÁ, Lucie a David HAVELKA. Diagnostika a intervence u sociálně podmíněného mentálního postižení: kvalitativní studie v praxi českých pedagogicko-psychologických poraden. E-psychologie. Českomoravská psychologická společnost, 2022, roč. 16, č. 2, s. 1-22. ISSN 1802-8853. Dostupné z: https://dx.doi.org/1802-8853.

Základní údaje

Originální název

Diagnostika a intervence u sociálně podmíněného mentálního postižení: kvalitativní studie v praxi českých pedagogicko-psychologických poraden

Název anglicky

DIAGNOSTICS AND INTERVENTION OF THE SOCIALLY CONDITIONED INTELLECTUAL DISABILITY: A QUALITATIVE RESEARCH IN THE CONTEXT OF THE CZECH EDUCATIONAL AND PSYCHOLOGICAL CENTERS

Autoři

ŠEBÁNKOVÁ, Lucie a David HAVELKA

Vydání

E-psychologie, Českomoravská psychologická společnost, 2022, 1802-8853

---

Další údaje

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

DOI

http://dx.doi.org/1802-8853

Klíčová slova česky

pseudooligofrenie, sociálně podmíněné mentální postižení, zdánlivé mentální postižení, diagnostika, intervence

Klíčová slova anglicky

pseudo-oligophrenia, disability caused by socially disadvantaged environment, illusory intellectual disability, diagnostics, intervention

---

Anotace

V originále

Cílem této pilotní kvalitativní studie bylo podniknout sondu do toho, jak poradenští psychologové vnímají koncept sociálně podmíněného mentálního postižení (dále jen SPMP) – jejich povědomí o tomto konceptu, postoj k němu, diagnostická praxe, potenciální podpůrné intervence. Data byla získávána prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru od 10 respondentů (praxe Me = 6 let), z 9 pedagogicko-psychologických poraden (5 krajů ČR). Získaná data byla analyzována na principu tematické analýzy s prvky zakotvené teorie, skrz techniku otevřeného kódování. Z analýzy vyplynulo, že žádný z respondentů pojem explicitně neužívá, avšak implicitně je v jejich praxi přítomný. Daný koncept by dle nich mohl sloužit jako inspirace k širšímu přemýšlení o etiologii „podezřele“ nízkých hodnot v testech intelektu a o intelektovém potenciálu dítěte. Diagnostiku intelektových a adaptivních schopností v praxi respondenti staví nejčastěji pouze na standardizovaných testech intelektu, testy a škály pro adaptivní chování, sociální a rodinné prostředí, zejména pro nedostatek personálních a časových kapacit, nepoužívají. Diferenciální diagnostiku SPMP od mentálního postižení vnímají respondenti jako složitou, polovina respondentů vidí jako vhodnou cestu dynamickou diagnostiku. Na návaznou podporu a intervenci se respondenti kvůli omezeným kapacitám zaměřují velmi okrajově. Z rozhovorů také vyplynulo několik potenciálních námětů pro praxi – potřeba tvorby jasně vymezené a všeobecně přijímané definice SPMP, větší komplexnosti a hloubky diagnostiky, prohloubení spolupráce s rodinou dítěte ze sociálně znevýhodněného prostředí a dalšími návaznými institucemi.

Anglicky

The aim of this pilot qualitative research was to take an insight into how counseling psychologists perceive the concept of socially conditioned intellectual disability (further only SCID). Specifically, to find out if they are aware of this concept, their attitude towards it, diagnostic practice, and potential supportive interventions. Data were obtained through a semistructured interview of 10 respondents (Median experience = 6 years), from 9 Children´s educational care centres (5 regions of the Czech Republic). The obtained data were analyzed by thematic analysis with the elements of the grounded theory using the technique of open coding. The analysis showed that none of the respondents explicitly use the term SCID, however, the term is implicitly present in their practice. According to the respondents, the concept could serve as an inspiration for a broader reflection on the etiology of "suspiciously low" scores in intellectual tests and the intellectual potential of the child. In practice, the respondents most often determine the conclusion about the level of intellectual and adaptive abilities based only on standardized tests of intellect. The respondents do not use tests and scales for adaptive behaviour, social and family environment – mainly due to a lack of staff and time capacity. The respondents perceive the differential diagnosis of SCID from intellectual disability as complicated. Half of the respondents see dynamic assessment as a promising approach to differentiate between SCID and intellectual disability. The respondents provide follow-up support and interventions to children who may fit the SCID concept very marginally due to limited capacity. The interviews also provided several potential suggestions for practice – the need to create a clear and generally accepted definition of SCID, conduct an assessment in greater depth and complexity, and intensify cooperation with the family of a child from a socially disadvantaged background and other related institutions.