Odpovědnost za ztrátu podzemní vody

BERÁNEK, Dominik. Odpovědnost za ztrátu podzemní vody. České právo životního prostředí. Česká společnost pro právo životního prostředí, 2022, roč. 64, č. 2, s. 29-43. ISSN 1213-5542.

Základní údaje

Originální název

Odpovědnost za ztrátu podzemní vody

Název česky

Odpovědnost za ztrátu podzemní vody

Název anglicky

Liability for Loss of Groundwater

Autoři

BERÁNEK, Dominik (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

České právo životního prostředí, Česká společnost pro právo životního prostředí, 2022, 1213-5542

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50501 Law

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Open access časopisu

Kód RIV

RIV/00216224:14220/22:00126633

Organizační jednotka

Právnická fakulta

Klíčová slova česky

odpovědnost; voda; ztráta vody; objektivní odpovědnost

Klíčová slova anglicky

Liability; Water; Water Loss; Strict Liability

Štítky

odpovědnost za ztrátu vody, rivok, vodní právo, vodní zákon

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Článek se zabývá institutem zvláštní odpovědnosti za ztrátu podzemní vody, který je upravený vodním zákonem v § 29 odst. 2. Po krátkém úvodu nejprve upozorňuji na historický vývoj právní úpravy, na to, jak se vyvíjela v čase. Na pozadí historického přehledu pak ukazuji, že smysl tohoto zvláštního zákonného institutu je v současné době velmi nejistý, což stěžuje další možnosti výkladu. Následně podrobně rozebírám aplikační předpoklady § 29 odst. 2 vodního zákona, což odhaluje velmi nestandardní konstrukci odpovědnosti a omezenou praktickou použitelnost. Ukazuje se, že škodou v tomto případě vodní zákon nerozumí ztrátu podzemní vody, neboť ta není předmětem vlastnictví a její ztrátou tedy nedochází ke zmenšení majetku; škodou se proto v tomto případě rozumí zmenšení hodnoty nemovitosti, se kterou odběr podzemní vody souvisí. Aktivně věcně legitimovaný ale není vlastník nemovitosti, nýbrž ten, kdo má povolení k odběru podzemní vody. To je pochopitelně problematické ve chvíli, kdy vlastník nemovitosti a nositel veřejného subjektivního práva k odběru podzemní vody není jedna osoba. Dokazování ztráty vody je navíc poměrně obtížné, a jakkoli zde podle názoru judikatury hovoříme o objektivní odpovědnosti, důkazní břemeno ohledně vzniku škody tíží poškozeného v postavení žalobce. Poukazuji ale i na to, že změny obecné právní úpravy, které do značné míry vedly k omezení použitelnosti zvláštní odpovědnosti podle § 29 odst. 2 vodního zákona, zároveň otevřely dveře uplatnění odpovědnosti za ztrátu podzemní vody podle obecných pravidel pro náhradu škody podle občanského zákoníku, což dříve nebylo možné.

Anglicky

The article concerns with the institute of special liability for groundwater loss, which is regulated by the Water Act in Section 29(2). After a brief introduction, I first draw attention to the historical development of the legislation and how it has evolved over time. It the light of the historical overview, I then show that the meaning of this special statutory institution is currently very uncertain, which makes further interpretation more difficult. I then discuss in detail the application assumptions of Section 29(2) of the Water Act, which reveals a very non-standard construction of liability and limited practical applicability. It turns out that the Water Act does not understand damage in this case to be the loss of groundwater, since groundwater is not an object of ownership and its loss does not result in a diminution of property; therefore, damage in this case means a diminution in the value of the property to which the right to groundwater pumping is related. However, it is not the owner of the property who has the claim in the matter, but the person who has the authorization to pump the groundwater. This is, of course, problematic when the owner of the property and the holder of the public right to groundwater pumping are not the same person. Moreover, proving the loss of water is rather difficult and, although the case-law holds that there is strict liability, the burden of proof as to the occurrence of the damage is on the injured party as the claimant. However, I would also point out that the changes in the general legislation, which have to a large extent led to a restriction on the applicability of special liability under section 29(2) of the Water Act, have also opened the door to the application of liability for loss of groundwater under the general rules on compensation for damage under the Civil Code, which was not possible before.