k 2022

Textury mediální komunikace a mobilita v urbánním prostředí u lidí se zrakovým znevýhodněním

DOBOŠ, Pavel

Základní údaje

Originální název

Textury mediální komunikace a mobilita v urbánním prostředí u lidí se zrakovým znevýhodněním

Autoři

Vydání

XXV. kongres České geografické společnosti a 18. kongres Slovenskej geografickej spoločnosti. Česká a slovenská geografie: mezi národní tradicí a mezinárodní relevancí, 2022

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta

Klíčová slova česky

textury komunikace, lidé se zrakovým znevýhodněním, mediatizace, informační a komunikační technologie, trasa

Klíčová slova anglicky

textures of communication, people with visual impairment, mediatization, information and communication technologies, path
Změněno: 8. 11. 2022 00:07, RNDr. Mgr. Pavel Doboš, Ph.D.

Anotace

V originále

Příspěvek se hlásí k přístupům kritické geografie komunikací a geografie znevýhodnění. Zabývá se texturami v komunikaci, které se produkují, když se lidé se zrakovým znevýhodněním pohybují po městském prostoru a v rámci tohoto pohybu i pro tento pohyb využívají informační a komunikační technologie. Podle švédského geografa Andrého Janssona jsou textury v komunikaci konceptem, který propojuje vytváření prostoru a rytmy komunikace. Textury jsou prostorově ustálené, avšak ne neměnné, způsoby komunikace a využívání médií na určitých místech, které zahrnují jak symbolickou, tak materiální rovinu. Paul Adams je ve své taxonomii mediální geografie zahrnuje do komunikace v místech. Jsou hybným prvkem mediatizace, tedy procesu, skrze nějž je žitý svět přetvářen a pozměňován díky faktu, že jsou při jeho reprodukci přítomny mediální technologie. Pro pohyb lidí se zrakovým znevýhodněním po městském prostoru existují textury komunikace před cestou (hledání, výběr a příprava cesty) a při cestě (využití médií k navigaci, orientaci nebo usnadnění cesty). Šlo by tedy o dvě rozdílné „komunikace v místech“, nicméně odkloníme-li se od pointilistické humanisticko-geografické diference mezi místem a prostorem, jde o jednu „komunikaci v trase“, do jejíž textury vstupuje prohlížení internetových map, využití telefonického popisu cesty od pracovníků asistenčních služeb pro osoby nevidomé, sestavení itineráře cesty, navigování pomocí GPS, různé aplikace na chytrých telefonech usnadňující orientaci, technologie VPN (vysílač povelů pro nevidomé), ale i občasné optání se na cestu kolemjdoucích. Všechny tyto elementy ovlivňují, jak textura komunikace tvaruje neustálé utváření nevizuální trasy krok za krokem.