Čtvrtá moc: konec Montesquieuovské triády?

KADLEC, Ondřej, Katarína ŠIPULOVÁ a David KOSAŘ. Čtvrtá moc: konec Montesquieuovské triády? In Vojtěch Šimíček. Dělba moci. 1. vyd. Praha: Leges, 2022, s. 95-122. ISBN 978-80-7502-642-2.

Základní údaje

Originální název

Čtvrtá moc: konec Montesquieuovské triády?

Název anglicky

Fourth Branch: The End of Montesquieu's Triad?

Autoři

KADLEC, Ondřej (203 Česká republika, domácí), Katarína ŠIPULOVÁ (703 Slovensko, domácí) a David KOSAŘ (203 Česká republika, domácí)

Vydání

1. vyd. Praha, Dělba moci, od s. 95-122, 28 s. 2022

Nakladatel

Leges

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Obor

50501 Law

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Odkazy

Web nakladatele

Kód RIV

RIV/00216224:14220/22:00127275

Organizační jednotka

Právnická fakulta

ISBN

978-80-7502-642-2

Klíčová slova anglicky

separation of powers; judicial council; fourth branch

Štítky

rivok

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Příspěvek konceptualizuje pojem čtvrté moci, kterým bývají označované orgány podílející se na vládnutí, které nelze jednoduše zařadit do žádné z větví klasických tří mocí. Příspěvek pojem čtvrté moci vymezuje, zamýšlí se nad jeho teoretickou podstatou a rozebírá jeho vztah k principu dělby moci. Jeho hlavní argument spočívá v tom, že byť myšlenka čtvrté moci představuje novum z pohledu klasického tripartitního modelu dělby moci, jde o novum postavené na stejných principech a technikách jako předchozí tripartitní dělení. Teoretické úvahy článek následně ilustruje na příkladu nejvyšší rady soudnictví, orgánu, o jehož zřízení se v České republice dlouhodobě diskutuje a jež by mohl být konceptualizován jako čtvrtá moc. Na příkladu nejvyšší rády soudnictví článek ukazuje možné výhody i nevýhody přemýšlení o struktuře vlády ve čtyřech namísto třech kategoriích.

Anglicky

The paper conceptualises fourth branch institutions, a term often used when referring to those governmental institutions which cannot be easily classified under any of the three classical branches. The contribution defines the concept, reflects on its theoretical properties, and analyses its relationship to the principle of separation of powers. Its main argument is that although the idea of the fourth branch represents a novelty from the point of view of the classical tripartite model, it is a novelty built on the same principles and techniques as the classical model. After these theoretical observations, the chapter illustrates, on the example of judicial councils, the pros and cons of thinking about the governmental structure in four instead of three categories.