Tibiotalokalkaneální artrodéza: srovnání metod fixace, střednědobé klinické výsledky

RAPI, Jakub, Luboš NACHTNEBL, Michal MAHDAL, Vasileios APOSTOLOPOULOS, Jakub LISKAY a Tomáš TOMÁŠ. Tibiotalokalkaneální artrodéza: srovnání metod fixace, střednědobé klinické výsledky. ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE CECHOSLOVACA. Praha: GALEN SRO, 2022, roč. 89, č. 5, s. 353-359. ISSN 0001-5415.

Základní údaje

Originální název

Tibiotalokalkaneální artrodéza: srovnání metod fixace, střednědobé klinické výsledky

Název česky

Tibiotalokalkaneální artrodéza: srovnání metod fixace, střednědobé klinické výsledky

Název anglicky

Tibiotalocalcaneal Arthrodesis: Comparison of Fixation Methods, Mid-Term Clinical Results

Autoři

RAPI, Jakub (203 Česká republika, garant, domácí), Luboš NACHTNEBL (203 Česká republika, domácí), Michal MAHDAL (203 Česká republika, domácí), Vasileios APOSTOLOPOULOS (203 Česká republika, domácí), Jakub LISKAY (703 Slovensko, domácí) a Tomáš TOMÁŠ (203 Česká republika, domácí)

Vydání

ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE CECHOSLOVACA, Praha, GALEN SRO, 2022, 0001-5415

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30211 Orthopaedics

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Impakt faktor

Impact factor: 0.400

Kód RIV

RIV/00216224:14110/22:00127867

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

UT WoS

000922209700006

Klíčová slova anglicky

tibiotalocalcaneal arthrodesis; retrograde nail; lateral ankle plate; ankle instability; ankle arthrosis; biological plate

Štítky

14110123, rivok

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Obtíže vycházející z talokrurálního kloubu spojené s poškozením talokalkaneálního kloubu jsou poměrně častým problémem pacientů nejen s revmatoidní artritidou. Často vidíme toto kombinované postižení jak posttraumaticky, při primární artróze, při selhání primární operace, ale i při Charcotově artropatii. Tibiotalokalkaneální artrodéza efektivně řeší i poměrně těžké destrukce a osové deviace. Při destrukci kosti je vhodné si vypomoci autologními i alogenními kostními štěpy , možností je i použití preformovaných spacerů. Kompletní déza horního i dolního hlezenního kloubu je díky výraznému vlivu na stereotyp chůze a praktickou imobilizaci zadní části nohy vyhrazena pro pacienty až po důkladném zvážení indikace. Měla by být zvážena při těžkých osových deformitách a destrukci kosti, kdy již záchovný zákrok nepřinese výrazné zvýšení životního komfortu pacienta. Samozřejmostí je dobré technické vybavení pracoviště, použití perioperačního rtg a vzhledem k technické náročnosti výkonu i zkušený tým, který je obeznámen s operativou nohy. Autoři rovněž volili různé operační techniky. Nejčastější byl klasický otevřený přístup, a to jak přední, případně laterální a poměrně vzácněji posterolaterální či zadní přístupu přes šlachu Achillovu. V recentních pracích mnozí autoři využívají artroskopickou či artroskopicky asistovanou techniku s dobrými výsledky. Preoperační stanovení výrazných rizikových faktorů takto rozsáhlého výkonu se projevilo jako velmi důležité. Dle zkušenosti autorů této práce v konsenzu s jinými autory byly jako nejzávažnější komorbidity definovány dekompenzovaný diabetes, závažný nikotinismus, stavy po proběhlých infekcích v oblasti hlezna a závažná cévní onemocnění. Cílem práce bylo vyhodnocení souboru operovaných pacientů a z prováděných způsobů fixace artrodézy nalézt takový, který přináší co nejmenší četnost komplikací a zároveň zaručuje optimální prohojení fúzovaných kostí. Tibiotalokalkaneální artrodéza je typickým příkladem posledního možného řešení komplexních změn v oblasti zadní nohy. Jedná se o výkon zabezpečující pacientovi možnost plného došlapu, a tedy oporné nebolestivé končetiny, avšak za cenu kompletní ztráty pohybu a mutilace stereotypu chůze. Metoda je rovněž zatížena vysokou mírou rizika komplikací, které mohou být pro končetinu fatální. Důležité je tedy pro tuto efektivní metodu přísně indikovat vhodné pacienty, u kterých lze poté očekávat dobrý výsledek. Provádějící lékaři by rovněž měli mít možnost a schopnosti se vypořádat s případnými komplikacemi výkonu. Při zhodnocení souboru pacientů autoři shledali jako nejvýhodnější metodu fixace retrográdní hřebování s fibulou, použitou jako biologická dlaha. Ačkoliv vzhledem k velikosti souboru nebyla data statisticky významná, tak se při použití této metody nesetkali se závažnými mechanickými komplikacemi a technika je na pracovišti autorů dále preferována.

Anglicky

PURPOSE OF THE STUDY The authors focused on the topic of tibiotalocalcaneal arthrodesis. It is a surgical procedure used to manage severe comprehensive ankle and hindfoot pathology. The scope of surgery and the negative impact on the walking stereotype are offset by preserving a weight-bearing and pain-free limb. The purpose of the study was to evaluate the group of patients who had undergone surgery at the First Department of Orthopaedic Surgery, St. Anne s University Hospital Brno and to identify the most suitable fixation for arthrodesis. It also aimed to compare the outcomes achieved by the authors with those reported by other departments. MATERIAL AND METHODS The group included patients operated on at the authors department between 2011 and 2021. The surgery was indicated in patients with severe concomitant arthritis of the upper and lower ankle, complex hindfoot instability, Charcot arthropathy. Contraindications included acute infection, decompensated diabetes and heavy smoking. The study compares fixation using a lateral plate, a retrograde nail and a retrograde nail with fibula acting as biological plate. The patients were scored preoperatively and postoperatively using the AOFAS Ankle-Hindfoot Score. Statistical analysis of the results was also carried out. RESULTS The group included 23 patients, of whom a lateral plate was opted for in 7 patients, a retrograde nail in 8 patients and a retrograde nail with fibula used as a biological plate in 8 patients. The patients of the group were followed up for the period ranging from 0.5 to 9 years after surgery. Serious complications were observed by the authors in 6 patients of the group. The failure of osteosynthesis material was reported in 2 cases with lateral plating fixation. A stress fracture above the apex of the nail developed in 2 cases. A serious infection was observed by the authors in 1 patient. The method associated with the lowest incidence of complications was the fixation with a retrograde nail and fibula used as a biological plate. DISCUSSION The forms of fixation for tibiotalocalcaneal arthrodesis have recently advanced considerably, the methods of fixation for arthrodesis in particular. The modern implants enable to compress the individual structures, to provide stable fixation and potentially to avoid long-term plaster cast fixation. Nonetheless, these surgical procedures are associated with a high complication rate. Currently, there is no consensus in international studies on the optimal fixation for arthrodesis. Numerous papers describe complications including postoperative infections, failure of osteosynthesis material and fractures close to osteosynthesis material. The number and the type of complications observed by the authors in their group of patients were similar to those reported by other authors. CONCLUSIONS Tibiotalocalcaneal arthrodesis is a surgical procedure reserved exclusively for patients indicated based on strict criteria and should be performed by an experienced team able to cope with potential complications. In the followed-up group of patients, the optimal method of fixation for arthrodesis appeared to be the fixation with a retrograde nail and fibula used as a biological plate.