¿Cómo pedir humildemente? La perífrasis dignari + infinitivo

MIKULOVÁ, Jana. ¿Cómo pedir humildemente? La perífrasis dignari + infinitivo. In 22nd International Colloquium on Latin Linguistics, June 19–23, 2023. 2023.

Základní údaje

• Originální název: ¿Cómo pedir humildemente? La perífrasis dignari + infinitivo
• Název česky: Jak poníženě žádat? Perifráze dignari + infinitiv
• Název anglicky: How to request humbly? The periphrasis dignari + infinitive
• Autoři: MIKULOVÁ, Jana.
• Vydání: 22nd International Colloquium on Latin Linguistics, June 19–23, 2023, 2023.

Další údaje

• Originální jazyk: španělština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 60202 Specific languages
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: digneris; zdvořilost; pozdní latina; dignari
• Klíčová slova anglicky: digneris; politeness; late Latin; dignari
• Příznaky: Mezinárodní význam

Anotace

La presentación se enfocó en el origen y la evolución de la fórmula rogo (ut) digneris hasta el final del siglo V, como se puede deducir de las bases de datos Brepolis. En los textos de autores literarios, la fórmula aparece por primera vez en las cartas de Plinio dirigidas al emperador Trajano. Su forjamiento fue facilitado por la extensión del significado del verbo dignor que, combinado con el infinitivo, empezó a expresar “me considero digno de hacer algo, me digno a hacer algo”. Además, el verbo dignor parece haber sido apropiado por su afinidad al concepto de dignitas, importante en la cortesía latina. Entre los precursores de la fórmula, destacan tres ejemplos del imperativo dignare + infinitivo. La frecuencia de la fórmula comenzó a crecer no antes que en el siglo IV. Los autores tardíos utilizaban más verbos con el significado “pedir” que Plinio, quien se limitó a rogo. Empleaban la fórmula para pedir varias cosas (respuesta, oración, favores, etc.) y la reforzaban, a veces, con los tratos “honoríficos” como beatitudo tua “tu beatitud”. En el mismo siglo, creció también la frecuencia de dignare + infinitivo y el verbo dignari en general. Dependiendo del contexto, las construcciones con dignari pueden expresar impaciencia, urgencia, irritación, reproches y cosas similares y traspasar así el límite entre lo cortés y lo descortés.

Anotace česky

Prezentace se zaměřila na vznik a vývoj formule rogo (ut) digneris do konce 5. století, jak lze odvodit z brepoliských databází. V textech literárních autorů se formule poprvé objevuje v Pliniových dopisech adresovaných císaři Trajánovi. Pro její vznik bylo důležité rozšíření významu slovesa dignor, které ve spojení s infinitivem začalo vyjadřovat "považuji se za hodného něco udělat, dovolím si něco udělat". Navíc se zdá, že sloveso dignor bylo vybráno pro svou blízkost s pojmem dignitas, která byla důležitá pro latinskou zdvořilost. Mezi předchůdci této formule stojí za zmínku tři příklady imperativu dignare + infinitiv. Četnost formule se začala zvyšovat nejdříve ve 4. století. Pozdně latinští autoři používali více sloves s významem "žádat" než Plinius, který se omezil na rogo. Formulí žádali o různé věci (odpověď, modlitbu, laskavost apod.) a někdy ji posilovali osloveními jako je beatitudo tua "tvá blaženost". Ve stejném století se také zvýšila frekvence dignare + infinitiv a slovesa dignari obecně. V závislosti na kontextu mohou konstrukce s dignari vyjadřovat netrpělivost, naléhavost, podráždění, výčitky apod. a překračovat tak hranici mezi zdvořilostí a nezdvořilostí.

Anotace anglicky

The presentation focused on the origin and evolution of the formula rogo (ut) digneris until the end of the 5th century, as can be deduced from Brepolis databases. In the texts of literary authors, the formula appears for the first time in Pliny's letters addressed to the emperor Trajan. Its formation was facilitated by the extension of the meaning of the verb dignor which, combined with the infinitive, began to express "I consider myself worthy to do something, I deign to do something". Moreover, the verb dignor seems to have been appropriated because of its affinity to the concept of dignitas, important in Latin politeness. Among the precursors of the formula, three examples of the imperative dignare + infinitive deserve special mention. The frequency of the formula began to increase not earlier than in the 4th century. Late authors used more verbs with the meaning "to ask" than Pliny, who limited himself to rogo. They used the formula to ask for various things (answer, prayer, favours, etc.) and sometimes reinforced it with "honorific" treatments such as beatitudo tua "your beatitude". In the same century, the frequency of dignare + infinitive and the verb dignari in general also increased. Depending on the context, constructions with dignari can express impatience, urgency, irritation, reproaches and the like and thus cross the boundary between polite and impolite.