Obiter dictum v praxi českých soudů: kdy ho psát a kdy se mu raději vyhnout

ŠIMÍČEK, Vojtěch. Obiter dictum v praxi českých soudů: kdy ho psát a kdy se mu raději vyhnout. Pravnik. Praha: Academy of Sciences of the Czech Republic, Institute of State and Law, 2023, roč. 162, č. 8, s. 697-712. ISSN 0231-6625.

Základní údaje

Originální název

Obiter dictum v praxi českých soudů: kdy ho psát a kdy se mu raději vyhnout

Název anglicky

Obiter dictum in the Practice of Czech Courts: when to write it and when to avoid it

Autoři

ŠIMÍČEK, Vojtěch (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Pravnik, Praha, Academy of Sciences of the Czech Republic, Institute of State and Law, 2023, 0231-6625

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50501 Law

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Open access článku

Kód RIV

RIV/00216224:14220/23:00131445

Organizační jednotka

Právnická fakulta

Klíčová slova anglicky

binding; court decisions and their structure; obiter dictum; personality of the judges; ratio decidendi

Štítky

rivok

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Článek se zabývá vnitřní strukturou rozhodnutí českých soudů a zejména odlišováním částí uváděných jako ratio decidendi a obiter dictum. Autor se vyjadřuje k závaznosti obiter dicti a zdůrazňuje, že o tom, která část bude v budoucnu skutečně považována za obiter dictum, nerozhoduje samotný soudce, který je píše, nýbrž následná praxe. V další části textu autor uvádí konkrétní příklady z praxe, na kterých demonstruje, kdy by obiter dictum nemělo být součástí soudního rozhodování, a naopak případy, kdy se obiter dictum jeví jako velmi přínosné. Závěrečná část článku se pokouší charakterizovat jednotlivé typy osobností soudců podle toho, jakým způsobem nakládají s obiter dicti.

Anglicky

The article deals with the internal structure of the decisions of the Czech courts and, in particular, the differentiation of the parts referred to as ratio decidendi and obiter dictum. The author comments on the binding nature of obiter dictum and emphasizes that it is not the judge who writes it, but the following practice that decides which part will actually be considered obiter dictum in the future. In the next part of the text, the author gives concrete examples from practice, on which he demonstrates when obiter dictum should not be part of judicial decision-making, and on the contrary, cases where obiter dictum appears to be very bene-ficial. The final part of the article attempts to characterize individual types of judges’ personalities according to how they deal with obiter dicti. © 2023, Academy of Sciences of the Czech Republic, Institute of State and Law. All rights reserved.