2022
Wdowy po górnikach mówią mocnym głosem : Literackie obrazy losu kobiet w Zagłębiu Ostrawsko-Karwińskim
BUCHTOVÁ, RenátaZákladní údaje
Originální název
Wdowy po górnikach mówią mocnym głosem : Literackie obrazy losu kobiet w Zagłębiu Ostrawsko-Karwińskim
Název česky
Hornické vdovy mluví pevným hlasem : Literární obrazy osudů žen v Ostravsko-karvinském revíru
Název anglicky
The Mine Workers’ Widows Speak with a Strong Voice : The Literary Pictures of Women’s Fate in Ostravsko-karvinský revír
Autoři
Vydání
Konteksty Kultury, Poland, Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego w Krakowie, 2022, 2083-7658
Další údaje
Jazyk
polština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Polsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/22:00131505
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Slezsko; hornictví; petrokultura; feminismus; androcentrismus
Klíčová slova anglicky
Silesia; mining; petroculture; feminism; androcentrism
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 12. 3. 2024 20:39, Mgr. Zuzana Matulíková
V originále
Artykuł jest próbą spojrzenia na sytuację górniczych żon, wdów i córek w Zagłębiu Ostrawsko-Karwińskim, obecnie należącym do Republiki Czeskiej. Nie tylko w Polsce Ludowej, ale również w Czechosłowackiej Republice Socjalistycznej topos mężczyzny górnika ufundowano na stereotypie tradycyjnej męskości robotniczej, górnicy byli prezentowani jako ikony propagandy sukcesu. Po 1989 roku w Republice Czeskiej polemikę z tym poglądem podjął teatr, a w ostatniej dekadzie także literatura, tworzona przede wszystkim przez kobiety (Kamila Hladká, Karin Lednická). Pisarze i badacze skupiali się dotąd najczęściej na ciężkiej pracy ojców górniczych rodzin, przez co można było odnieść wrażenie, że kobiety tylko pasywnie przyglądały się wszystkim dramatycznym zmianom następującym w górnictwie węgla kamiennego. Dzięki przyjęciu perspektywy feministycznej można poznać tradycyjną górniczą rodzinę śląską przedstawioną inaczej niż do tej pory.
Česky
Článek se pokouší přiblížit situaci hornických manželek, vdov a dcer v Ostravsko-karvinském revíru, který je dnes součástí České republiky. Nejen v Polské lidové republice, ale i v Československé socialistické republice byl topos horníka založen na stereotypu tradiční dělnické maskulinity; horníci byli prezentováni jako ikony propagandy úspěchu. Po roce 1989 polemizovalo v České republice s tímto názorem divadlo a v posledním desetiletí také literatura, kterou tvoří především ženy (Kamila Hladká, Karin Lednická). Spisovatelé a badatelé se dosud zaměřovali spíše na těžkou práci otců hornických rodin, což vyvolávalo dojem, že ženy jen pasivně přihlížely všem dramatickým změnám, k nimž v uhelném hornictví docházelo. Přijetím feministické perspektivy je možné poznat tradiční slezskou hornickou rodinu zobrazenou jinak než dosud.
Návaznosti
| MUNI/A/1335/2021, interní kód MU |
|