2023
Společenská škodlivost, a co dál?
JURAS, AdamZákladní údaje
Originální název
Společenská škodlivost, a co dál?
Název česky
Společenská škodlivost, a co dál?
Autoři
JURAS, Adam
Vydání
Bratislavské právnické fórum 2023, 2023
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Právnická fakulta
Klíčová slova česky
Trestní právo, společenská škodlivost, trestněprávní škodlivost
Změněno: 29. 9. 2023 23:30, Mgr. Adam Juras
V originále
Jednou ze základních funkcí trestního práva je regulovat lidské vztahy v oblastech, kterým společnost přikládá natolik zásadní důležitost, že to opravňuje uvalení těch nejpřísnějších právních sankcí na jejich ochranu. Tento princip ultima ratio trestního práva tak stojí na posouzení společenské škody konkrétního jednání, což však vede k otázce, jestli je to skutečně dostatečné měřítko trestnosti. Příspěvek bude budovat na této úvaze, kdy se bude věnovat postavení společenské škody v rámci trestní odpovědnosti a navazujících úvah o spravedlnosti a jejího pojetí. Je-li lidské jednání posuzováno prismatem společenské škodlivosti v trestních věcech, pak i následná trestní sankce by měla tomuto odpovídat. Opak je však pravdou, neboť v otázce trestu dochází k výrazné individualizaci. Jinými slovy, vina je určována podle ohrožení společenských zájmů, což se však prakticky nepřenáší do trestu a vice versa. Závěrem je tak třeba se ptát, zda je společenská škoda opravdu dostatečným zdůvodněním, nebo zda tomu ještě něco neschází.
Anglicky
One of the basic functions of criminal law is to regulate human relations in areas to which society attaches such fundamental importance that it justifies the imposition of the most severe legal sanctions to protect them. This ultima ratio principle of criminal law is thus based on an assessment of the social harm of a particular act, which, however, leads to the question of whether this is indeed a sufficient measure of criminality. This paper will build on this consideration by looking at the position of social harm within the framework of criminal liability and subsequent considerations of justice and its conception. If human conduct is judged by the prism of social harm in criminal cases, then the subsequent criminal sanction should correspond to this. However, the opposite is true, as there is a significant individualisation in the question of punishment. In other words, guilt is determined according to the threat to social interests, but this does not translate in practice into punishment and vice versa. In conclusion, it must be asked whether social harm is indeed a sufficient justification or whether there is something else missing.