Performing heritage: Between tradition and Innovation

ŘÁNKOVÁ, Terezie. Performing heritage: Between tradition and Innovation. In International convention for ethnology and anthropology students: Ethnology without Borders. 2023.

Základní údaje

• Originální název: Performing heritage: Between tradition and Innovation
• Název česky: Ztvárnění dědictví: mezi tradicí a inovací
• Autoři: ŘÁNKOVÁ, Terezie.
• Vydání: International convention for ethnology and anthropology students: Ethnology without Borders, 2023.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 50404 Antropology, ethnology
• Stát vydavatele: Maďarsko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: UNESCO; nehmotné kulturní dědictví; divadelní projevy; interpretační umění; performativita; autopoiesis; tělesnost
• Klíčová slova anglicky: UNESCO; intangible cultural heritage; theatrical expressions; performing arts; performativity; autopoiesis; bodily; embodiment
• Příznaky: Mezinárodní význam

Anotace

For events registered as „heritage,“ there is a tendency to preserve these practices and thus suppress the cultural process (Claessen, 2002; Fog Olwig, 2002; Kurin, 2002; Sears, 2002), but at the same time, contemporary ideas and innovations, whether conscious or unconscious, emerge quite spontaneously. The concept of the performativity of heritage also challenges the notion of audience passivity and places the audience in the role of active actors in the performance of heritage (Smith, 2006). In this case, how does autopoiesis affect the form of heritage and the tension between 'conservation' and 'innovation'? This paper will discuss examples of selected intangible cultural heritage practices from the Czech Republic.

Anotace česky

V kulturní projevech označené jako "dědictví" se projevují tendence k ochraně formou konzervace, ale ve stejnou chvíli lze pozorovat zcela automonmí tendence ke změně či inovaci. Koncept performativy nabízí výzvu, podívat se na tyto projevy skrze otázky důležitosti publika. Dále se výzkum zabývá tím, jakou roli hraje v projevech dědictví autopoiesis, co ovlivňuje podobu fenoménu a zdali je tradice vnímaná nositeli spíše jako konzervace či inovace. Příspěvek zodpovídá na tyto otázky na příkladu vybraných projevů zapsaných na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.