Mehrsprachigkeitsdidaktik - Diskurse, Konzepte und andere Herausforderungen

AKBULUT, Muhammed a Pavla MAREČKOVÁ. Mehrsprachigkeitsdidaktik - Diskurse, Konzepte und andere Herausforderungen. Online. In Demmig, Silvia; Reitbrecht, Sandra; Sorger, Brigitte; Schweiger, Hannes. IDT 2022 mit.sprache.teil.haben - Beiträge zur Methodik und Didaktik Deutsch als Fremd*Zweitsprache. Berlin: Erich Schmidt Verlag, 2023, s. 165-178. ISBN 978-3-503-21107-4. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.37307/b.978-3-503-21108-1.

Základní údaje

• Originální název: Mehrsprachigkeitsdidaktik - Diskurse, Konzepte und andere Herausforderungen
• Název česky: Didaktika mnohojazyčnosti - diskurzy, koncepce a jiné výzvy
• Název anglicky: Multilingual didactics - discourses, concepts and other challenges
• Autoři: AKBULUT, Muhammed (40 Rakousko) a Pavla MAREČKOVÁ (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Berlin, IDT 2022 mit.sprache.teil.haben - Beiträge zur Methodik und Didaktik Deutsch als Fremd*Zweitsprache, od s. 165-178, 14 s. 2023.
• Nakladatel: Erich Schmidt Verlag

Další údaje

• Originální jazyk: němčina
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 50301 Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]
• Stát vydavatele: Německo
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: elektronická verze "online"
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14410/23:00132391
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• ISBN: 978-3-503-21107-4
• Doi: http://dx.doi.org/10.37307/b.978-3-503-21108-1
• Klíčová slova česky: didaktika mnohojazyčnosti; translaguaging; intercomprehension
• Klíčová slova anglicky: didactics of multilingualism; translaguaging; intercomprehension
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

In den letzten Jahren hat sich im sprachdidaktischen Diskurs zunehmend die Erkenntnis durchgesetzt, dass guter Unterricht alle von den SchülerInnen mitgebrachten Sprachen zulässt, wertschätzt und für sprachliches und fachliches Lernen nutzt. Um diesem Anspruch gerecht werden zu können, wurden im deutschsprachigen Raum zahlreiche mehrsprachigkeitsdidaktische Konzepte entwickelt: Auf der einen Seite stehen primär für den Fremdsprachenunterricht konzipierte Konzepte wie Interkomprehension (z.B. Hufeisen & Marx 2014) und die Tertiärsprachendidaktik bzw. DaFnE (z.B. Hufeisen & Neuner 2003), die den Fokus auf die Ökonomisierung von Sprachlernprozessen und den Erwerb von Sprachlernstrategien legen. Auf der anderen Seite stehen eher für den DaM/DaZ-Kontext ausgelegte Konzepte wie die Didaktik der Sprachenvielfalt (z.B. Schader 2004), die primär darauf abzielen, Schulklassen als Räume der kulturellen und sprachlichen Begegnung zu etablieren und Sprachbewusstheit zu entwickeln. Ein mehrsprachigkeitsdidaktisches Konzept, das in den letzten Jahren zunehmend in den Vordergrund rückt und sowohl in unterschiedlichen Lehrkontexten (DaM/DaZ vs. DaF) rezipiert als auch in einem stärkeren Ausmaß als frühere Konzepte empirisch erforscht wird (Roth et al. 2021), ist Translanguaging (Garcia & Wei 2014), das die Abgrenzbarkeit von Einzelsprachen aus Lernendensicht in Frage stellt und den Fokus stärker auf die Lernenden selbst und ihr gesamtsprachliches Repertoire legt. Aber was ist nun das Neue und Innovative an diesem Konzept und inwiefern unterscheidet sich Translanguaging von den früheren Konzepten? Welche Konzepte werden aktuell im akademischen und unterrichtspraktischen Diskurs überhaupt rezipiert, welche werden tatsächlich implementiert? Wie kann es gelingen, eine Brücke zwischen den weitgehend voneinander isolierten DaF- und DaM/DaZ-Diskursen zu schlagen und Synergiepotenziale herzustellen? Wie kann die vielfach empirisch nachgewiesene Diskrepanz zwischen mehrsprachigkeitsdidaktischem Diskurs und unterrichtspraktischer Realität (Bredthauer/Engfer 2016) überwunden werden? Diese offenen Fragen der Mehrsprachigkeitsdidaktik wurden im Rahmen des gleichnamigen Podiums bei der weltweiten Tagung "IDT 2022" diskutiert und in diesem Beitrag werden sie zusammenfassend dargelegt.

Anotace česky

V posledních letech se ve výuce jazyků stále častěji objevuje názor, že je vhodné připustit a ocenit veškeré jazyky, které si žáci přinášejí s sebou, a využít je v jazykové a odborné výuce. Za účelem splnění tohoto požadavku vznikla v německy mluvících zemích celá řada didaktických koncepcí: Na jedné straně existují koncepce určené primárně pro výuku cizích jazyků, jako je interkomprehension (např. Hufeisen & Marx 2014) a "Tertiärsprachendidaktik" či DaFnE - Výuka němčiny po angličtině (např. Hufeisen & Neuner 2003), které se zaměřují na ekonomizaci procesu učení se jazykům a osvojování si jazykových strategií. Na druhé straně existují koncepce určené spíše pro kontext DaM(němčina jako mateřský jazyk) či DaZ (němčina jako druhý jazyk), jako je "Didaktik der Sprachenvielfalt" (např. Schader 2004), jejichž cílem je především chápat školu jako prostor pro kulturní a jazykové setkávání a pro rozvoj jazykového povědomí. Do popředí se v posledních letech stále více dostává koncepce translanguagingu (Garcia & Wei 2014), která se etabluje v různých výukových kontextech (DaM/DaZ vs. DaF) a je rovněž empiricky zkoumána ve větší míře než dřívější koncepce (Roth et al. 2021). Translanguaging zpochybňuje vymezitelnost jednotlivých jazyků z pohledu žáka a výrazněji se zaměřuje na samotné žáky a jejich celkový jazykový repertoár. Co je však na tomto konceptu nového a inovativního a jak se translanguaging liší od předchozích konceptů? Které koncepce jsou v současné době přijímány v akademickém a školním diskurzu a které jsou skutečně realizovány? Jak je možné propojit do značné míry izolované diskurzy DaF, DaM a DaZ a vytvořit potenciální synergie? Jak lze překonat často empiricky prokázaný rozpor mezi mnohojazyčným didaktickým diskurzem a praktickou výukovou realitou (Bredthauer/Engfer 2016)? Tyto otevřené otázky didaktiky mnohojazyčnosti byly diskutovány během stejnojmenné panelové diskuse v rámci celosvětové konference "IDT 2022" a jsou shrnuty v tomto příspěvku.

Anotace anglicky

In recent years, language teaching discourse has increasingly recognised that good teaching allows for all the languages that pupils bring with them, values them and uses them for linguistic and subject-related learning. In order to fulfil this requirement, numerous multilingual didactic concepts have been developed in German-speaking countries: On the one hand, there are concepts designed primarily for foreign language teaching, such as intercomprehension (e.g. Hufeisen & Marx 2014) and tertiary language didactics or DaFnE (e.g. Hufeisen & Neuner 2003), which focus on the economisation of language learning processes and the acquisition of language learning strategies. On the other hand, there are concepts designed more for the DaM/DaZ context, such as the didactics of language diversity (e.g. Schader 2004), which primarily aim to establish school classes as spaces for cultural and linguistic encounters and to develop language awareness. Translanguaging (Garcia & Wei 2014) is a multilingual didactic concept that has increasingly come to the fore in recent years and is both being received in different teaching contexts (DaM/DaZ vs. DaF) and empirically researched to a greater extent than earlier concepts (Roth et al. 2021), which questions the delimitability of individual languages from the learner's perspective and focuses more strongly on the learners themselves and their overall linguistic repertoire. But what is new and innovative about this concept and how does translanguaging differ from previous concepts? Which concepts are currently being received in academic and classroom discourse and which are actually being implemented? How can it be possible to build a bridge between the largely isolated DaF and DaM/DaZ discourses and create potential synergies? How can the often empirically proven discrepancy between multilingual didactic discourse and practical teaching reality (Bredthauer/Engfer 2016) be overcome? These open questions of multilingual didactics were discussed during this panel and are summarised in this article.