2023
Czech Literature at the Turn of the Epoch and Its International Contexts
POSPÍŠIL, IvoZákladní údaje
Originální název
Czech Literature at the Turn of the Epoch and Its International Contexts
Název česky
Česká literatura na přelomu epoch a její mezinárodní souvislosti
Autoři
Vydání
Trimarium : The History and Literature of Central and Eastern European Countries. Academic quarterly, Kraków, The Institute of Literature in Krakow, 2023, 2956-6452
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Polsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/23:00132822
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Národní obrození; specifický model evoluce literárních směrů; charakter české moderny; generační rozvrstvení; dichotomní ráz české meziválečné literatury
Klíčová slova anglicky
National revival; specific model of the evolution of literary currents; character of Czech modernism; generational stratification; dichotomous substance of Czech interwar literature
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 18. 3. 2024 11:03, Mgr. Pavel Pilch, Ph.D.
V originále
The contexts of Czech literature are related to the crisis and revolutionary situation which gradually rose towards the end of the 19th century and reached its peak just in the years of the First World War and during the attempts at the world revolution. This was manifetsed by a certain dichotomy of Czech literature after 1918 when Czechoslovakia came into existence as a relatively big state and a strong parliamentary democracy among more or less authoritarian countries, the state with a first-quality army tested by the battles of the First World War, with strong industry and agriculture which represented the kernel of Austro-Hungary in the past. On the one hand there was a majority and influential left, on the other conservative currents often connected wuih Catholic Church and in the middle liberal streams linked with the official policy of the so-called Prague Castle represented by the personality of the first president T. G. Masaryk (e. g. Karel Čapek). Nevertheless, the Czech literature as a whole helped create the national and state consciousnes; they differ from each other only by the preference of traditions and political and economic systems. The problems of the new state were, of course, not only social, but also national, ethnic and religious which were reflected in the international framework, too.Unlike the other Central European countries (hereby we reject the term „East-Central Europe”, in German „Ostmitteleuropa” as a asymmetric, as „Westmitteleuropa” has been used only rarely; Central Europe is a compact term, synthetic, and the so-called ethnic mixture of its eastern part is not a strong argument) Czech literature presented radical left tendencies which were realised in the Czech modernist avantgarde, the top of which was manifested by Czech poetism and surrealism (similarly also in Slovakia) and their authors, among others Vítězslav Nezval, František Halas, Josef Hora, Jaroslav Seifert (Nobel Prize winner 1984), Konstantin Biebl etc., but very impressive from the artistic point of view was also the Catholic currents (Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček, Jan Čep and others); both of the tendencies were surprisingly and paradoxically related to each other, as well as their bearers; besides poetry the prominent position was occupied by the drama and the novel (the Brothers Čapek, Vladislav Vančura etc); the list of influential writers might be broadened. The mutual relation of „the bulding of the state“ (the title of a very important book by the famous Czech journalist and politician Ferdinand Peroutka) and Czech literature is supported by the fact that just in the period 1918-1938 the Czech literature reached, in modern history for the first time, a world level. We defend the thesis that Czech literature connected with the rise of the independent Czechoslovak state regardless of all these problems and idealistic constructions („Czechoslovakism“), created a specific, original model of the co-existence of various currents of thought and the relations between culture in its widest sense and practical politics. This enabled the Czech literature to form radical artistic innovations anticipating the evolutionary tendencies of world literature (surrealism, antiutopia/dystopia, baroquizing prose, experimental novel).
Česky
Kontexty české literatury souvisejí s krizovou a revoluční situací, která povlovně vznikala na konci 19. století a vrcholí první světovou válkou a pokusy o světovou revoluci. To se projevilo v určité dichotomnosti české literatury po roce 1918, kdy vzniká Československo jako poměrně velký stát a silná parlamentní demokracie mezi spíše autoritářskými státy, země s kvalitní armádou prověřenou boji první světové války, se silným průmyslem a zemědělstvím, které byly už předtím jádrem hospodářství rakousko-uherské monarchie. Na jedné straně stojí většinová a vlivná literární levice, na druhé straně konzervativní proudy často spjaté s katolickou církví, uprostřed umírněné liberální proudy spjaté s oficiální politikou, tzv. hradní, spojenou s osobností prvního prezidenta T. G. Masaryka (např. Karel Čapek). Nicméně česká literatura jako celek pomáhá budovat národní a státní povědomí, liší se jen v preferenci tradic a politického a ekonomického systému. Problémy nového státu byly ovšem nejen sociální, ale také národnostní, etnické a náboženské, jež se reflektovaly i v mezinárodním rámci. Na rozdíl od jiných zemí střední Evropy (odmítáme tímto pojem „středovýchodní Evropa”, něm. „Ostmitteleuropa”, angl. East-Central Europe, jako asymetrický, neboť pojem Westmitteleuropa, tedy středozápadní Evropa, se takřka nepoužívá; střední Evropa je pojem kompaktní, syntetický a tzv. etnická smíšenost její východní části není silným argumentem) se v české literatuře v návaznosti na charakter národního obrození a specifikum kulturně politického vývoje projevovaly radikálně levicové tendence, což se ukázalo v silné modernistické avantgardě, v níž vrcholu dosáhl český poetismus a surrealismus (podobně na Slovensku) a jejich autoři, mimo jiné Vítězslav Nezval, František Halas, Josef Hora, Jaroslav Seifert (nositel Nobelovy ceny z roku 1984), Konstantin Biebl a další, ale umělecky působivý byl i směr katolický (Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček, Jan Čep aj.); oba směry spolu někdy překvapivě a paradoxně souvisely, stejně jako jejich nositelé; kromě poezie zaujímalo čelnou pozici drama a román (bratři Čapkové, Vladislav Vančura). Seznam vlivných autorů lze ovšem rozšiřovat. Vzájemná souvislost budování státu (jak se jmenuje důležitá kniha českého meziválečného novináře a politika Ferdinanda Peroutky) a české literatury dokládá fakt, že právě v období 1918-1938 dosahuje česká literatura, v novověku poprvé, světové úrovně. Autor zde hájí tezi, že česká literatura spjatá se vznikem samostatného československého státu, se všemi jeho problémy a idealistickými ideologickými konstrukcemi (čechoslovakismus), vytvářela specifický, originální model koexistence různých myšlenkových proudů a vztahu mezi kulturou v širokém slova smyslu a politikou. To jí umožňovalo vytvářet radikální inovace anticipující vývojové tendence světové literatury (surrealismus, antiutopie/dystopie, barokizující próza, experimentální román).
Návaznosti
| MUNI/A/1349/2022, interní kód MU |
|