Extracelulární vezikuly v infekčním lékařství - význam a perspektivy

VYDRÁŘ, David, Svatava SNOPKOVÁ a Petr HUSA. Extracelulární vezikuly v infekčním lékařství - význam a perspektivy. EPIDEMIOLOGIE MIKROBIOLOGIE IMUNOLOGIE. Prague: CESKA LEKARSKA SPOLECNOST J EV PURKYNE, 2023, roč. 72, č. 3, s. 164-171. ISSN 1210-7913.

Základní údaje

Originální název

Extracelulární vezikuly v infekčním lékařství - význam a perspektivy

Název anglicky

Extracellular vesicles in infectious diseases - importance and perspectives

Autoři

VYDRÁŘ, David (203 Česká republika, garant, domácí), Svatava SNOPKOVÁ (203 Česká republika, domácí) a Petr HUSA (203 Česká republika, domácí)

Vydání

EPIDEMIOLOGIE MIKROBIOLOGIE IMUNOLOGIE, Prague, CESKA LEKARSKA SPOLECNOST J EV PURKYNE, 2023, 1210-7913

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30303 Infectious Diseases

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Impakt faktor

Impact factor: 0.500 v roce 2022

Kód RIV

RIV/00216224:14110/23:00132826

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

UT WoS

001179812800001

Klíčová slova česky

extracelulární vezikuly; infekční lékařství; patogen; biomarker

Klíčová slova anglicky

extracellular vesicles; infectious diseases; pathogen; biomarker

Štítky

14110214, rivok

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Extracelulární vezikuly (EV) jsou transportní váčky derivované ze zdrojové buňky do extracelulárního prostředí. Představují nový pilíř mezibuněčné komunikace, neboť přenáší nukleové kyseliny, proteiny a různé signální molekuly, které jsou chráněny před degradací v extracelulárním prostředí a posléze jsou uvolněny fúzí vezikuly s cílovou buňkou. Transportní mechanismus je zajištěn povrchovými strukturami účastnícími se buněčné adheze. Je všeobecně známé, že všechny buněčné organismy jsou schopné tvořit EV. Většina lidských buněk je schopna produkovat EV, díky tomu je možná jejich detekce ve všech tělesných kompartmentech. EV při svém objevu byly vnímány jako nepotřebné odpadní váčky a stály na okraji zájmů. Zásluhou nově popsaným mechanismům transportu biologicky aktivních molekul je známo, že se EV účastní celé řady homeostatických mechanismů. V infekčním lékařství je nejvíce studována oblast modulace imunitní odpovědi, kdy jsou vnímány jako potenciální biomarkery, neboť jejich produkce či nesený obsah může být alterován za patologických stavů. U mikrobů stojí v popředí interakce na úrovni patogen-patogen a patogen-hostitel. Další možností je potenciální využití EV jako transportních lékových systémů a nových cílů farmakoterapie.

Anglicky

Extracellular vesicles (EVs) are mother cell derived transport units released into the extracellular environment. They are a new pillar of intercellular communication as they carry nucleic acids, proteins, and other signalling molecules, protecting them from degradation in the extracellular environment until fusion of the vesicle with the target cell. The transport mechanism relies on surface structures involved in cell adhesion. It is well known that all cellular organisms are capable of producing EVs. Most human cells have this capability, and EVs can be detected in all body compartments. At the time of their discovery, EVs were considered as useless waste vesicles of marginal interest. Thanks to the newly described transport mechanisms of biologically active molecules, EVs are currently known to participate in a variety of homeostatic mechanisms. In infectious diseases, the most studied area is the modulation of the immune response, where they are seen as potential biomarkers, as their production or the content they carry can be altered under pathological conditions. For microbes, interactions at the pathogen-pathogen and pathogen-host level are at the forefront of attention. EVs also have potential for use as drug delivery systems and novel targets for pharmacotherapy.